V zajetí

sen v realitě

Následujících pár dnů se vše opakovalo dokola a dokola. Vstát, hygiena, snídaně, cvičení, oběd a začaly se mi do programu přidávat nové aktivity. Po obědě jsem už necvičila, ale měla jsem buď společné posezení a ostatními vojáky, kde jsme si vyprávěli o svých problémech a radili si, nebo se jednalo o nějakou přednášku.
Po večeři jsem si každý den směla vybrat nějakou knihu, kterou jsem si večer četla. Nejčastěji jsem si půjčovala knihy o nemocech, zranění, bylinkách apod.
Po jednom měsíci v tomto zařízení jsem si připadala skvěle. Skoro jsem zapomněla na svou minulost, a ještě k tomu jsem si našla nové kamarády.
Bylo to opravdu zvláštní. Připadala jsem si jako někdo úplně jiný.
Stále jsem však neznala toho, kvůli komu jsem tam byla. Vlastně jsem ani neznala pravdu. Ani jsem nevěděla kdo zabil mého brášku, zda to opravdu byli oni. Pomalu mi začalo docházet, že ani nevím, za co bojoval.
Co když zrovna on bojoval za špatnou stranu?
Pomalu, ale jistě jsem začala cítit únavu a zřejmě jsem i usnula.
Zdál se mi zajímavý sen.
Byla jsem ve své cele a něco jsem malovala. Najednou jsem slyšela výstřely a křik. Rychle jsem vstala a potichu se přesunula k mřížím, abych se podívala, co se děje. Když jsem se chtěla naklonit a opřít se, proletěla jsem kovovými dveřmi. Byla jsem jako duch, a tak jsem rychle utíkala za hlasitými zvuky. Dorazila jsem na místo a viděla jsem obrovskou bitku mezi dvěma klany. Klan, který mě věznil byl celý pobit a druhý klan mě obešel kolem dokola, ďábelsky se smál a.....
Najednou jsem se probudila. Ještě chvíli jsem přemýšlela o tom, co se mi právě zdálo. Když mi to konečně došlo, zvedla jsem se ze země a rychle jsem běžela do mé soukromé koupelny u cely. Hbitě jsem vylezla na záchod a vyšplhala nahoru do ventilace. Rychle jsem lezla po čtyřech a malými otvory koukala pod sebe. Zastavila jsem se, když jsem uviděla, že jsem nad místností s počítači. Pořádně jsem si ji prohlédla a zjistila, že je to hlavní řídící centrum budovy.
Kopla jsem do železných vrátek, aby se otevřely, a seskočila jsem dolů.
Nikdo tam nebyl, a tak jsem nemusela řešit zbytečné problémy.
Zamkla jsem dveře a zabariádovala je stolem a židlemi.
Usedla jsem na černé křeslo a zapnula počítač. Objevilo se okénko s heslem a já si vzpomněla si na to, co jsem kreslila ve snu. Na papíře bylo napsáno: H1V4BN751QD
Zkusila jsem to napsat i do počítače.
Heslo fungovalo a já jsem mohla pokračovat dál. Objevil se plán budovy a veškeré kamery, které se v ní nachází. V plánu se vždy měnily příkazy. Bylo to něco jako hra. Brala jsem vojáky a přesunovala je z místnosti do místnosti. Později jsem zablokovala všechny vchody a ostatní možnosti, kudy se nepřítele mohli dostat do budovy. Teoreticky jsem zablokovala všechno, o čem se mi ve snu zdálo.