V zajetí

Útok

Najednou jsem uslyšela za dveřmi kroky. Někdo se ke mně pokoušel dostat a já jsem neměla cestu, kudy bych se dostala pryč. Ventilace byla moc vysoko, a tak mi nezbylo nic jiného než zůstat a schovat se.
Muž vyrazil dveře a odsunul barikády.
,,Co tady pohledaváš?'' zeptal se mě.
Na jeho výrazu jsem poznala, že ho to stejně nezajímá, a proto jsem neodpověděla.
Vzal mě za mé zelené triko a vyvedl mě z místnosti. Předal mě dalšímu svalovci a ten mě vrátil zpět do vězení.
Myslela jsem, že je vše v pořádku, ale opak byl pravdou. Strážník, který mě našel, změnil pozice vojáků a nepřátelé tak pronikly do pevnosti. Už jsem si myslela, že je se vším konec, ale mýlila jsem se.
Přiběhl ke mně nějaký sympatický chlapík, zvedl mě ze země a vlekl chodbami někam pryč. Uviděli jsme bandity a honem jsme zabočili do kuchyně.
,,Tady cesta končí" oznámil chlapík.
Najednou jsem upadla na zem, protože mi někdo podkopl nohy. Nikoho jsem neviděla, ale úder byl silný. Povalila jsem se na záda a rozzářila se úsměvem.
,,Tudy!" křikla jsem a ukázala prstem směrem nahoru. Byla tam ventilace a já jsem se zorientovala. Uměla jsem plány ventilací celé budovy nazpaměť.
Oba jsme vyšplhali nahoru a já jsem určovala směr. Byly od tud dva východy. Jeden vedl na dvůr a druhý do kasáren. Vybrali jsme první možnost a lezli. Utrhla jsem vrátka a seskočila dolů na zem. Hoch mě zatáhl za roh a ukázal díru v dratěném plotu. Společně jsme ji prolezli a utekli do lesa. Po chvilce jsem už nemohla chodit. Měla jsem chodidla od krve, protože jsem neměla žádné boty.
,,Říkej mi Luisi" otočil se na mě kluk a podal mi mé bílé tenisky s květinkami. Obula jsem si je a pořádně jsem si ho prohlédla. Měl zrzavé vlasy a zelené oči. Byl docela vysoký a měl oblečený doktorský pláštík. Nevypadal nebezpečně. Po chvilce mi došlo, že musíme běžet dál, jelikož nás tady někdo najde, a tak jsme uháněli směrem do lesa. Zastavili jsme se, když jsme si mysleli, že jsme dostatečně daleko a začali jsme hledat úkryt na noc. Potkalo nás štěstí. Objevili jsme strom, ve kterém byla díra a ta vedla do nějaké velké nory. Mohli by tam spát i dva mamuti. 
Vlezli jsme dovnitř a Luis mi poručil, abych si sedla. Poslechla jsem ho a opřela se zády o zeď.
Luis za sebe sundal doktorský plášť a teprve teď jsem poznala, co má doopravdy za oblečení. Měl vojenské vybavení: Různé pistole, asi jeden granát, pouta a nůž.
Abych se přiznala tak jsem něco stále nechápala. Proč, když mají pistole, bojují meči a noži?
Znovu mě napadla otázka zda mu můžu věřit. Nic jsem o něm nevěděla. Jediné co jsem znala bylo jméno. Začala jsem si být poněkud nejistá.
,,Halooo jsi tu?" křikl Luis a luskl mi prsty před očima.
,,Jo jsem" odpověděla jsem a zadívala se mu do očí. On mě otočil čelem ke zdi a dal mi ruce za záda. Následně mi je spoutal a položil mě na zem. Zřejmě to měl jako jistotu abych ho v noci nezabila.
,,Dobrou noc" řekl, šel na druhou stranu nory, lehl si a pomalu usínal.
Nevěděla jsem zda odpovědět, nebo jen ležet, ale vzhledem k tomu, že jsem přemýšlela tak dlouho, že usnul, neřekla jsem nic, zavřela jsem oči a spala.