V zajetí

Už zase

Ráno jsem se probudila jako první. Bolely mě ruce, protože přeci jen ležet s rukama za zády není příjemné. Snažila jsem se vstát, ale nešlo to. Stále jsem přepadávala dozadu.
Dostala jsem nápad. Už jako malá jsem byla hodně pružná a ohebná. Zkusila jsem jít na bobek a ruce protáhnout pod nohama. Vyšlo to!
Vstala jsem a šla k Luisovi. Vedle něj ležely klíčky. Vzala jsem je a povedlo se mi odemknout pouta. Všimla jsem si, že je mu je zima. Ležel na zemi schoulený do klubíčka, a tak jsem se rozhodla, že vytvořím ohniště. Šla jsem ven hledat klacky. Když jsem jich nasbírala dostatek, vrátila jsem se.
Dřevo jsem položila na podlahu. Říkala jsem si, že když je Luis voják, určitě má s sebou zápalky. Podívala jsem se na něj a začala přemýšlet, kde by je mohl mít. Napadla mě dvě místa 1. V kapse od vesty
2. V kapse doktorského pláště
Protože 1. možnost byla riskantní, podívala jsem se do v koutě pohozeného pláště. Našla jsem je!
Sedla jsem si ke klackům a uspořádala je do indiánského teepee. Dále jsem jen vzala sirku, škrtla jsem s ní o obal od zápalek a zapálila klacíky.
Chvíli jsem seděla a ohřívala jsem se. Když mi bylo teplo, šla jsem hledat nějakou potravu. Tajně jsem si vypůjčila Luisův nůž.
Mířila jsem jedním směrem a na strom jsem vyřezávala značky, abych se neztratila. Šla jsem dál a dál, když jsem narazila na pár holubů. Pomalu a opatrně jsem se k nim zezadu blížila a hbitě je lapila pod krkem. Oba dva holubi se udusili. Bylo mi jich líto, ale co jsem měla dělat, když jsem měla hlad. Pokračovala jsem v chůzi.
Došla jsem na zelený palouček, kde tekla studánka. Vedle ní ležel zablácený hrnek. Pečlivě jsem ho umyla, nabrala jsem do něj vodu a napila se. Pak jsem ho naplnila až po okraj a vzala ho s sebou.
S vodou a ptáky jsem se vrátila zpět do nory. Holoubky jsem stáhla z kůže a opekla je nad ohněm. Jednoho jsem snědla a druhého jsem napíchnutého na pevný klacek nechala Luímu. Hrnek s vodou jsem mu tam také nechala. Měl hotovou snídani. Dlužila jsem mu to za to, že mě vyvedl ven z té pevnosti.
Nudila jsem se, a tak jsem se šla ještě porozhlédnout po okolí. Zase jsem si dělala značky na strom (tentokrát jiné). Bohužel jsem šla zřejmě moc daleko. Narazila jsem na betonovou silnici. Chvíli jsem šla podél ní, ale uviděla jsem auto. Zaostřila jsem na něj zrak a rozpoznala jsem, že na něm je nakreslený nějaký znak. Přesně takový už jsem někdy viděla. Rudé kolečko s černými hnátami do tvaru kříže se ke mně rychle přibližovalo. V tu chvíli mi to došlo. Přesně takový znak měli na ramenech lidé, kteří nás napadli.
Začala jsem uťíkat, ale byla jsem moc pomalá. Auto zastavilo metr přede mnou a vylezla z něj žena. Namířila mi pistol na hlavu. Po 5 sekundách jsem cítila prudkou bolest hlavy a bezmocně jsem padla do bezvědomí.