Informátor #wattys2017

Já ho změním

"Mistře Michi!? Okamžitě se dostavte do pokoje vašeho pána!", vyjekla na mě jedna mladá kuchařka, když jsem šel ráno pro jídlo Haruovi. Je na mě hrozně hodný. Zatím se tady o mě zajímají víc než "doma". Vzal jsem tác s připraveným jídlem a neutrálním pohledem se podíval na rozčilenou kuchařku. Doběhl jsem k Haruovi do pokoje. Povídal si s tou jeho sestrou..... nevím jak se jmenuje. Sakura? "Tady pan-...Haru. Chcete ještě něco?", pořád jsem zvyklí říkat lidem pane. "Ne. Takashi sedni si sem.", ukázal na postel a já ho pochopitelně poslech. Sestra za chvíli odešla a Haru si lehl na postel. "Takashi, dělej si tady, co budeš chtít. Mě to je jedno.", zarazil mě. "Ale pa-...Haru." "Žádné ale. Lehni si vedle mě.", poslechl jsem a lehl si vedle něho. Jeho červené hloubavé oči ze mě nespustili pohled. Je to docela nepříjemné. Sleduje mě už od chvíle, co mě přivedli před jeho otce. Chytil mě za ruku. Nenenenene. Hlavně to ne. Proto je na mě tak hodný. Polk jsem.

Chytil jsem ho za ruku a on úplně ztuhnul. Jeho zelené oči se na mě po chvíli vyjukaně podívaly a já se na něj usmál. Otočil se zpátky a ruka se mu začala pomalu třást. Ne, to nechci. Otočil jsem ho k sobě a zadíval se do těch hlubokých očí. Ještě víc se rozklepal. Ne ne ne. Co mám dělat? Kouše si dolní ret. Přerývaně dýchá. Zúžily se mu zorničky. Je mi teprve osmnáct, ale stejně bude brzo válka proti těm Kuwashimům nebo co. Myslím, že je to nějaká žena a její bratr. Tak si chci užít než oba zemřeme. Přitáhnu si ho blíž a on se na mě jen vystrašeně podívá. Spojím naše rty. Zavře oči a zamračí se. Lehce ho obejmu. Je můj sluha, tak si s ním budu dělat, co se mi zachce. Odpojím naše rty, aby se mohl nadechnout. Pořád se třese. Po tváři mu stekla první slza. Ne!!! Otřel jsem jí a políbil ho ještě jednou.

(Sen)

"Takashi! Neodcházej zůstaň tu se mnou!", vidím jak mizí do temnoty. "Ne!", otočí se na mě a potom zase jde dál. Najednou se tam objeví jedna žena asi o dva roky mladší jak on. Obejme ho a on ji... taky obejme? Odejde s ní pryč. Kdo to je?! "Zůstaň!" Najednou jsem ucítil, jak se mnou někdo třese a řve, abych se probudil. Otevřu jedno oko a uvidím vyděšeného Takashiho. "Co se stalo?!", zeptal jsem se. "Měl jste asi zlý sen pan- Haru.", podíval jsem se do jeho ustaraných očí. Je můj. Už je můj a to jsem ho jen dvakrát políbil. Stejně by mě zajímalo, kdo byla ta žena. "Takashi?" "Ano P-Haru?" "Odkud jsi?"

Sakra. Na tuhle odpověď nejsem připravený. Kdybych mu teď řekl pravdu, tak to bude špatný a hodně. "Ehm. Jsem z města. Žil jsem s bratrem ehm... v jednom panství. Bratr potom zemřel a já šel sem.", jasně, fakt skvělá odpověď Takashi. "Aha. A nemáš třeba sestru?" No do prdele! Oni mě odhalili. "Ne, nikdy jsem žádnou ženu kromě matky neviděl.", no ty vole a ve škole jako žádná ženská nebyla? "Aha.....", odmlčel se a otočil. "Máš někoho?", wtf. Co to je za otázku? "Ne, momentálně jsem na světě sám." Snažil jsem se, aby to vypadalo, jako, že mě to bolí, aby přestal. Haru se na mě podíval a chytil mě znova za obě ruce. Zase jsem se začal třást. Proč já?! Vlepil mi další pusu.