Informátor #wattys2017

Přiřazení

Zvoní budík. Praštím do něj, aby zmlknul. Sednu si na postel a čumím do blba. Dneska budu podávat tu přihlášku na toho sluhu. Podívám se na svůj pracovní stůl. Odcházet odsud bude těžké. Nishi si mi lehne do klína. Hladím jí po srsti a přemýšlím. Podívám se na hodiny. Sakra! Za chvilku mám být na soukromé schůzce s Yuunou! Rychle se obleču a naposledy se rozloučím se svým příbytkem od dětství. Zvednu Nishi a nesu ji v náručí k Yuuně. Přiběhnu akorát v čas. "Takže Takashi.... myslím, že toto místo uvidíš naposledy. No tak k věci. Každý večer se budeme scházet na jejich zahradě. Jestliže nebudeš mít čas, tak napiš dopis. Když se tě budou ptát, proč pořád posíláš ty dopisy, tak jim jednoduše řekni, že tvoje sestra Yuuna je nemocná a ty si s ní píšeš.", usmála se a já taky. Jako sestru mám Yuunu docela rád, ale jako šéf je doslova na ho*no. Rozplakala se a objala. "Doufám, že se ještě někdy uvidíme.", objetí jsem jí opětoval a odvětil. "Taky doufám." Otřel jsem jí slzy a odešel do města. Zabočil jsem do první radnice a tam podal žádost o místo. "Dobře pane ...... Machi, usaďte se a počkejte na výsledek.", řekla jedna paní a posadila mě na nějakou pohovku. Normálně se jmenuju Takashi Kuwashima, ale kdybych tak přišel a chtěl být sluha svých nepřátel, tak by to nebylo úplně dobrý. Už se stmívalo. Položil jsem si hlavu na opěradlo pohovky a usnul. Probudili mě až při svítání. "Pane mistr Haru Kusakawa vás přijal. Prosím, pojďte se mnou.", řekla jedna milá hezká slečna. Vzala mě za ruku a odvedla ke kočáru. Kočí mě dovezl až k zámku. Je nádherný. Vešel jsem do obrovské zahrady a dva strážní mě dovedli před mafiána. Seděl tam na trůnu a vedle něho seděli jeho čtyři děti. O dva roky mladší než já a nejstarší z nich Haru mladší Kusakawa seděl vedle svého otce na pravo, vedle něho jeho o čtyři roky mladší sestra Reina, nalevo od krále jeho dcera Sakura(dvojče Harua) a vedle ní nejmladší syn Ren. Zdvořile jsem pozdravil a poklonil se. Král se narovnal a začal s proslovem: "Dobrý den mistře Takashi Machi. Žádal jste nás o místo, jako sluha a jelikož máte velmi dobrou historii, tak jsem se rozhodl vás přijat. Budete sloužit mému prvorozenému synovi Haruovi. Nashledanou na večeři. ", dopověděl a odešel i se svými dětmi pryč z místnosti. Ten Haru se na mě podíval svýma červenýma očima a ve světle mu zazářili jeho krásné bílé vlasy. Dal mi znamení, abych šel za ním. Poslechl jsem a popoběhl k němu. Zatím mi přijde jediný z celé rodiny nejvíce sympatický.

Netušil jsem, že ten můj sluha bude tak roztomilý. Myslel jsem si, že to bude zase nějaký starý dědek nebo co. Asi ještě nikde nesloužil, protože tam zůstal nervózně stát na místě a musel jsem mu dát znamení, aby šel za mnou. Vešel jsem do pokoje a Takashi zamknul. Sundal mi kabát a pověsil ho do skříně. Sedl jsem si na postel: "Sedni si taky.", řekl jsem nejvlídněji, jak to šlo. Já vím, že jako prvorozený syn musím mít potomky a takový, ale nikdo nepochopí, že jsem gay. Nemůžu za to. Sednul si vedle mě. Konečně mám možnost se podívat na jeho tvář z blízka. Má nádherné černé vlasy, zelené oči a bledou pleť. To by mě zajímalo, odkud asi je. "Takashi, neříkej mi pane. Říkej mi Haru, prosím. Nemám rád, když mě tak někdo oslovuje.", řekl jsem a lehl si na postel. "Jistě, pan-.... Haru.", podíval se na mě a potom zase jinam. "Takashi dones mi jídlo prosím. Kuchyně je úplně dole, když jdeš po schodech a pak zahneš doleva.", poručil jsem si a on přikývnul. Za ani ne minutu byl zpět. Je neuvěřitelně rychlý. Do postele mi položil tác s vepřovým a bramborami a sklenkou vody. Zase tam stál jako tvrdé y. Nechci se dívat na to, že je v mojí přítomnosti nejistý. "Sedni si vedle mě.", řekl jsem a posadil se. "Řekni mi něco o sobě.", něco mluvil, ale mě to bylo ukradený. Jenom jsem se díval na jeho dokonalou tvář a postavu a užíval si to, že slyším jeho hlas. Co mám udělat, aby se tady cítil dobře?

Na obrázku Haru v normálním oblečení. RoughEthan