Informátor #wattys2017

Myslíte to vážně?

Haru se na mě jen vystrašeně díval a já se k němu začal přibližovat. Začal se třást. "P-prosím pane, n-ne." Jemně jsem ho přikryl a políbil na rty. "A vy mě nepotrestáte ani nezmlátíte pane? ", zeptal se kolísavě a vystrašeně. "Ne, ale nezvykej si na to. Vidím, že jsi pochopil, že jsi můj rukojmí.", usmál jsem se. "A a necháte mojí rodinu?" "No jistě, ale musíš mě poslouchat. Takže teď musíš odpočívat a trochu se vyspat.  To je příkaz! Přinesu ti jídlo a pití. Ještě pořád máš malou horečku." Snažil jsem se na něj celou dobu usmívat. "A-ano pane? Myslíte to vážně?" Přikývl jsem a otevřel dveře. "Vy! Prosím přineste mi nějaké jídlo a pití, děkuji.", sluha přikývl a odstartoval do jídelny. "Víš, já ti nechci ublížit, jen chci být s tebou a nechci abys proti mě bojoval. Chci ti teď jen pomoct a pak být s tebou.", usmál jsem se a on poprvé za den taky. "A-le co moje rodina?" "Nic. Sry, ale měl ses rozloučit, omlouvám se, ale dokud budeš pod mojí střechou, tak jsi můj zajatec.", úsměv na jeho tváři rychle zmizel. "Tady pane. Vaše oblíbené palačinky s ovocem." "Děkuji Herolde a teď zmizte.", jo jsem nevychovanej, ale nikomu to tady nevadí. Proč by jim to taky vadilo? "Máš rád palačinky?" "A-ano pane.", usmál se. Tác jsem položil na peřinu a podal mu vidličku s nožem. "Jez.", poslechl. "Děkuji.", usmál se. "Opravdu ti nechci ublížit. Bojíš se mě?" "Už ne pane.", usmál se. "Tak to jsem rád. Haru? Omlouvám se, ale musím si tě tady prostě nechat. Nevydržel bych to tady bez tebe.", usmál se. "Mě to nevadí pane. Už ne." Zvedl jsem se a sundal si tu uniformu. Zvláštní chlapec, nejdřív se mě bojí a po pár slovech je úplně v pohodě. Konečně si můžu obléknout jenom tričko a tepláky. Odešel jsem do koupelny a vyndal z ní Nishi. "Tohle je Nishi, moje kočka. Je jí teprve půl roku. Až budu odcházet, tak ti ji tu nechám. Má ráda lidi.", otřela se o něho a on ji pohladil po srsti. "Je roztomilá...... Ty tady nebudeš se mnou?" "Ne jdu na poradu. Chci taky vědět, jestli už zjistili, že jsem tě ...unesl. Tak ahoj, uvidíme se za chviličku.", přikývnul a zavřel oči. Musí být unavený. Zamkl jsem a vydal se do konferenční místnosti. "Nazdar lidi. Tak co, jak jste se měli?", zaptal jsem se s nezájmem prvního stupně. "No my dobře, ale teď už moc ne. Už zjistili, že jste unesl Kusakawu, toho prvorozeného syna." "Hmm. A co já s tím. Zejtra bude vyjednávání, tak to zařiďte.", zvedl jsem se a odešel do pokoje za Haruem. Chtěli něco asi dodat, ale mě se prostě nechtělo. To nebylo ani moc dlouhý.... "Haru? Jsi tady?" "Ano pane." "Přestaň mi tak říkat." "Ano. Počkat. Cože?" "Zítra uvidíš svou rodinu. Omlouvám se, ale musím tě nějak změnit, aby to vypadalo, že tu trpíš.", šibalsky jsem se usmál. "Ano?" "Užiju si s tebou ty pitom.... promiň." Sedl jsem si na něho a začal mu roztrhávat oblečení. "Koupím ti pak nový.", šeptl jsem mu do ucha a nato ho olízl.

Ležím na cizí posteli. Byl jsem unesen. Byl jsem znásilněn, ale mě se to všechno líbí. Opravdu vypadám špatně, protože Takashi se nechal trochu unést. Spí vedle mě. Objímá mě. Za chvíli bude sedm hodin ráno. Asi bych ho měl vzbudit. "Pane, probuďte se.", otočil se na bok a dlouze mě políbil. "Tak jdeme zlato. Obléknu se a ty si tímhle umaž obličej a košili.", hodil po mě nějakou barvu? No dobře no. "Jdeme na snídani. Pojď se mnou. Raději choď vedle mě a drž se mě za ruku. Lidi jsou schopni ti ublížit a to já fakt nechci. Buď pořád se mnou." "Hai.(Ano japonsky, kdyby někdo nevěděl.)", chytil mě za ruku a vedl uličkami do jídelny. Všichni kromě té Yuuny se na mě strašně zle dívali a jeden se po mě málem vrhl. Já se ale vždycky přitulil k Takashimu a bylo to v pohodě. On mě vždycky objal a začal mě uklidňovat. Došli jsme ke stolu. Celý jsem se klepal a bál se každé osoby na blízku. Takashi si sedl a potom si mě posadil na klín. "Co máš rád Haru?", usmíval se a tím mi zvedal náladu. "Něco dobrého." "Přineste nám nějaké jídlo, ha?!", křikl a obtočil ruce okolo mého pasu. "Miluju tě.", zašeptal mi do ucha. Zavřel jsem oči a poslouchal jen jeho dýchání. "Tady máte pane." Přinesli nám nějaké dortíky, zeleninový salát a rybu. Takashi mě začal krmit a já si to jen užíval.