Trust me

8.Kapitola

Pohled Hoseoka:
„Hoseoku zpomal!" zařval na mě Yoongi zezadu a já se zavrčením poslechl. „Jsem v pohodě, tak nevyšiluj." pokračoval a já přikývl. Popravdě jsem byl rozhozený z toho, že jsem mu ublížil, zase. Moje největší noční můra o tom, že mu zase ublížím, se znovu vyplnila a já byl na sebe tolik naštvaný, takže i když říkal, že je v pořádku, nevěřil jsem mu a měl o něj strach.

Kook a Yoongi seděli vzadu a díky zpětnému zrcátku, jsem věděl, že Jungkook má Yoongiho zápěstí ve svých rukou a opatrně s ním pohybuje. „Jsem vážně v pořádku." uviděl jsem Yoongiho úsměv a pak viděl, jak jeho druhá ruka zamířila ke Kookovým vlasům. „Doufám, že mluvíš pravdu hyung." zamumlal Kookie a pustil Yoongiho ruku.

Za chvíli už jsme byli před nemocnicí a Yoongi, s dalšíma poznámkami o tom jak je to zbytečné, vešel dovnitř. Díky frontě v čekárně, jsme tu byli něco přes půl hodiny, a když Yoongi vyšel od doktora, naštvaně se na nás podíval a podal mi zprávu od doktora. „Vidíš? Je to v pořádku." zavrčel a vzal si ode mě svoji mikinu.

Yoongi se vydal pryč směr naše auto a Kook mě chytl za rukáv. „Hyung, odvezeš mě domů? Vím, že je to trochu zajížďka, ale nechce se mi pěšky." zeptal se prosebně a já ho pohladil po tváři a pak vzal za ruku. Rozešel jsem se s ním k autu a on na mě stále tázavě hleděl. „Jasně že odvezu. Chceš hned teď nebo ještě chceš k nám? Můžeš zůstat přes noc. Vždyť víš, že tě u nás máme rádi." zeptal jsem se a doufal, že půjde k nám. „Bude lepší, když hned teď." promluvil potichým hlasem a já jen přikývl. Nemohl jsem ho do ničeho nutit.

Tak jak Kook chtěl, jsem zamířil k jeho domu a celá cesta pokračovala v tichu a klidu. „Zastav tady, už to dojdu." zamumlal Kook a já zpomalil auto, ale nezastavil. „Jsou to dvě ulice, to mě nevytrhne-" „Vím hyung, ale nechci, aby vás viděl Jin." přerušil mě a já hned zastavil. „Napište mi, až dorazíte domů." sladce se usmál a pak políbil Yoongiho i mě a vydal se pryč.

„Říkal ti něco o tom zasnoubení?" zeptal se mě Yoongi, když pozoroval, jak Kook jde domů a já se pomalu rozjel k nám. „Jen, že si nemáme dělat starosti, že to Jin docela dobře okecal, ale že není jisté, o jakou dobu se to posunulo. Vypadá to, že si ji opravdu bude muset někdy v budoucnu vzít." odpověděl jsem a zmáčkl pevněji volant.

Yoongi se odpoutal a začal přelézat dopředu a já vyvalil oči. „Sakra, co to děláš?!" začal jsem panikařit, ale auto jen pomalu zpomaloval. „Přesedám si." zamumlal, když mi dal rychlou pusu na tvář a připoutal se. „Nechci, aby Kook měl snoubenku." zavrčel po chvíli Yoongi a já přikývl. „Nejdřív snoubenka, pak manželka a my budeme muset zmizet z jeho života." řekl jsem podrážděně a Yoongi se na mě smutně podíval.

„Nehodlám mu zmizet ze života." řekl rozhodně a já se usmál. „Co? Chceš mu zničit svatbu?" zeptal jsem se pobaveně a on se zákeřně usmál. „Když budu muset, tak ano. Nenechám ho jít, pokud to nebude opravdu chtít. No možná ani, když bude chtít, tak ho nenechám." řekl s úsměvem na rtech a já se uchechtl. „Asi bych měl začít žárlit." řekl jsem pobaveně a on protočil očima. „Kdyby šlo o tebe, tak tě nenechám se ani zasnoubit. Už jen při zásnubách bych jim předvedl divadlo, i kdyby to znamenalo, že tě tam před všema budu muset ojet." překřížil si ruce na hrudi a já zaparkoval auto u našeho domu.

„Až takhle?" zeptal jsem se pobaveně a on se odpoutal a přelezl si na mě. „Miluju tě Hoseoku víc než cokoliv jiného." zamumlal a pak mě něžně políbil. Lehce jsem se usmál a přitáhl si ho víc k sobě. Nechápal jsem, jak mě může potom všem stále milovat, ale byl mu za to vděčný protože Yoongi byla rozhodně ta nejlepší věc, která mě kdy potkala, a já si toho dost dlouhou dobu nevážil. „Taky tě miluju." pronesl jsem, když se odtáhl a pohladil ho po vlasech.