Trust me

15.Kapitola

„Kašli na to." uslyšel jsem ze spánku Hoseokův hlas a lehce pootevřel jedno oko. Hoseok seděl na posteli a Yoongi se oblékal. Byla sobota, takže Yoongi měl namířeno nejspíš do práce. „Hoseoku ty peníze potřebujeme. Zašukat si můžeme potom." zavrčel Yoongi a vlepil rychlý polibek Hobimu.

„Já taky." zamumlal jsem, než stihl Yoongi odejit. Posadil jsem se a snažil se ignorovat lehkou bolest v zadečku. Člověk by řekl, že se tomu věčnému šukání přizpůsobím rychleji. Yoongi se vrátil na postel a rychle mě políbil, než se s rozloučením vytratil do práce.

„Myslím, že mě přestává mít rád. Radši jde do práce." zahuhlal Hobi a leh si zpátky. Zahrabal se pod deku a přes hlavu si hodil polštář. Jenom jsem protočil očima a chtěl se vrátit ke spánku, ale ne a ne usnout.

Proto jsem se zvedl z postele a chtěl si jít udělat něco k jídlu, ale po otevření ledničky na mě dýchla naprostá prázdnota. S tichým zavrčením jsem ji zavřel a vydal se do pokoje pro věci, abych mohl dojít na nákup.

Když jsem zavadil o hodiny, tak jsem se zarazil. Bylo už deset a to Yoongi odešel před chvílí. To bylo divné, většinou odhází tak v sedm. Mávl jsem nad tím rukou a vydal se do obchodu.

••••••

Když jsem měl konečně nakoupeno a byl na cestě do našeho bytu, zarazil jsem se. Přímo v mé cestě stál Jimin a stahoval si blonďatého chlapce do polibku. A pak že si s Taem zaslouží šanci. Blbost, jednou hajzl vždycky hajzl.

Z tohoto mě, ale vytrhl hlas chlapce, který se od něj odtáhl. „Nech toho na veřejnosti." zavrčel a já v něm poznal Taeho hlas. Vždyť ještě včera měl v té kavárně hnědé vlasy. Dobře asi to pak tedy beru zpátky.

Tahle situace však neměnila nic na tom, že mi stáli v cestě. Povzdychl jsem si a vydal se kolem nich, ignorujíc je.

„Jungkooku?" Jiminův hlas se ozval ulicí a já pokračoval dál v cestě. „No tak, nech mě něco říct." zaškemral a já ho přešel a dál pokračoval v cestě. „Mrzí mě to!" vykřikl a já se zarazil. Pomalu jsem se na něj otočil a viděl jak ho Tae podpořivě pohladil po zádech.

„Nestojím o omluvy, Jimine." zamumlal jsem a chtěl pokračovat dál, ale Jimin mě nenechal. „Neměl jsem se vám srát do vztahu. Vím jak moc Hoseok tebe a Yoongiho miluje." zamumlal a já si povzdechl. „Jestli máš potřebu se omlouvat, tak jim a ne mně." zavrčel jsem a stiskl popruh od batohu, ve kterém jsem měl nákup.

„Omluv se Yoongimu, který kvůli tobě brečel ze spaní nebo Hoseokovi, který šílel strachy, když Yoongi odjel pryč po hádce kvůli tobě." zavrčel jsem a Jimin zbledl. „Yoongi odjel naštvaný-" „Ano potom, co se kvůli tobě rafli, odjel pryč a vypnul si mobil, takže Hoseok málem zešílel a to jen kvůli tobě!" zařval jsem a on sklopil pohled.

„Je... je Yoongi v pořádku?" zeptal se vyděšeně a já přikývl. „Jo, jel ke mně." povzdychl jsem si. „Myslím, že půjdeme. Je mi to líto." zamumlal Taehyung a vzal Jimina za ruku. S jemným polibkem na tvář Taehyung donutil Jimina se rozejít pryč a já se vydal konečně do bytu.

Hned jak jsem došel, jsem uklidil nákup a šel do Hoseokova pokoje. Ten hrál na mobilu a zvědavě se na mě podíval. „Kam si šel?" zamumlal naštvaně a já se k němu přitáhl a políbil ho. „Koupit něco k jídlu." zamumlal jsem mu do rtu a on si mě víc přitáhl k němu.

„Chyběls mi." zamumlal a já se usmál. Sedl jsem si na něj obkročmo a zapletl mu prsty do vlasů, zatímco jsem znovu spojil naše rty. Hobi se odtáhl a zkoumavě se na mě podíval. „Co se stalo?" zeptal se a já si povzdychl.