Trust me

10.Kapitola

Silně jsem si skousl rty a čekal, co uslyším z druhé strany dveří. „Ty a Jimin... Je to pro něj asi horší překousnout, jen má nejspíš strach, že se vrátíš k tomu, jak si ho šukal." vysvětlil mu Yoongi a já si povzdechl. Opravdu jsem si nemohl nechat Jiminovu včerejší návštěvu pro sebe a vše to Yoongimu řekl.

„Yoongi víš, že já a Jimin-" „Minulost? Jo, řekl jsi mi to, ale to neznamená, že já nebo Kook tomu můžeme plně věřit." Yoongi přerušil Hoseoka a řekl přesně to, co bych řekl já, kdybych nebyl srab a nezdrhl do pokoje. „Yoongi to nemyslíš vážně... Jimin a já spolu nic mít nebudeme, ne znovu." neudržel jsem se, vyskočil a prudce otevřel dveře. Oba dva se na mě překvapeně podívali. „Nevím, co si myslíš ty, ale on to tak určitě nebere! A ten polibek dnes byl jen pro to, aby mi dokázal to, že on si tě dokáže získat!" vykřikl jsem a oba vyvalili oči. Bylo to poprvé, co jsem na ně zařval.

„Kooku vyslechni si mě-" „Ne hyung to ty poslouchej! Včera jsem byl s Jiminem a docela dlouho poslouchal, jak dobře jsi ho ošukal a jak tě chce zpátky!" Hoseok naprosto zbledl a přišel ke mně. „Já bych vás nikdy nepodvedl. A ten debilní polibek dnes... Jen jsem to nečekal a zareagoval pomaleji, než jsem měl." řekl Hoseok a přesvědčení měl v očích a možná bych mu to i věřil, kdybych neslyšel, jak si Yoongi nevěřícně povzdechl. A to mě rozhodilo, bylo to poprvé, co Yoongi vypadal, že Hoseokovi nevěří.

Sklopil jsem hlavu a zhluboka se nadechl. „Omlouvám se hyung, že tak vyvádím, jen prostě... Ne nechci to řešit, uvidíme se zítra." zamumlal jsem a obešel Hoseoka, který se mě nepokusil ani zastavit. „Dnes jsi řekl, že tu s námi zůstaneš." pronesl Yoongi a já zavrtěl hlavou. „Promiň hyung." zašeptal jsem a rázným krokem jsem se vydal pryč, zastavil jsem se až venku před jejich bytem, kde se kolem mého zápěstí obmotaly Yoongiho prsty.

„Beze mě nikam nejdeš." zamumlal a stáhl si mě do objetí. „Co si v klidu promluvit a pak se rozhodneš, jestli vážně půjdeš domů nebo se vrátíš k nám?" zeptal se jemně a já přikývl, nedokázal jsem odmítnout cokoliv, co on chtěl.

S Yoongim jsme skončili v nedaleké čajovně v jednom z boxů a seděli vedle sebe, abychom mohli šeptat a žádný kolemjdoucí neslyšel, co přesně Yoongi nebo já říkáme. Yoongiho ruka přejížděla majetnicky po mém stehně pod stolem a lehce se usmíval, když míchal svůj čaj.

„O čem budeme mluvit?" doufal jsem, že z mého hlasu nebude znát nervozita nebo něco podobného. „O tom, že Hoseok mluvil částečně pravdu. Nikdy by tě nepodvedl. Ne pokud by byl při smyslech. Nikdy jsem ho neviděl tak šťastného, jako když je s tebou." jeho ruka mi zmáčkla stehno a smutně se na mě usmál. „Tak proč když to říkal, to znělo, jako že mu to nevěříš?" zeptal jsem se zmateně a on si oblízl rty.

„Řekl, že by nepodvedl nás a to není pravda. Nepodvedl by tebe, mě už podvedl. Nevím, jestli to vlastně byl podvod, když to dělal opakovaně, bez toho aniž by ho to mrzelo." Yoongimu se v očích zračila bolest a já ho chytl za ruku, které byla na mém stehně. „Bylo to před tím, než jsme se mi tři? No myslím to v tom baru?" zeptal jsem se a on přikývl, pochopil, že jsem myslel první den, když jsme my tři spolu skončili v posteli.

„Jo, chodili jsme spolu i předtím. No nebylo to chození, prostě jsme spolu byli, ale on skončil v posteli s někým jiným několikrát týdně a vůbec nepředpokládal, že by mi to mohlo vadit nebo to, že by mi tím ublížil. Dokud se nestala menší nehoda, od té doby už opravdu nikoho jiného neměl a od té doby kdy jsi tu ty, se i z většiny ztratila má nedůvěra, že to znovu udělá." Yoongi sklopil pohled, ale já si všiml, že se mu oči zaplnily slzami. „Yoongi-hyung..." zašeptal jsem a objal ho. Moje ruce se prostě automaticky přesunuly na jeho boky a bylo mi jedno, že jsme na veřejnosti, prostě jsem nedokázal jen vedle něj sedět. Hlavu jsem si položil na jeho rameno a jeho ruce mě začaly hladit po zádech.