Trust me

11.Kapitola

Pohled Yoongiho:
Ráno mě probraly nepříjemné sluneční paprsky a já cítil, že je něco jinak, než když jsem šel spát. Sice kolem mě byly obtočené Hoseokovi ruce, ale Kook byl k nenalezení. Opatrně jsem vstal, abych nevzbudil Hoseoka a šel se podívat po bytě, jestli tu někde není Kook. Když jsem se přesvědčil, že tu opravdu nikde není, vzal jsem mobil a začal ho vytáčet.

Překvapivě to hned vzal. „Děje se něco hyung?" zeptal se a já slyšel, že je v opravdu rušném prostředí. „Je vše v pořádku? Jen, že se vzbudím a ty nikde." zeptal jsem se a on se zasmál. „Hyung je pátek. Ty možná volno máš, ale já mám školu... Promiň, musím jít, přišel učitel." a s tím se hovor přerušil. Ale hned na to mi cinkla zpráva.

JK: Zavolám ti, až budu doma

YG: Nepřijdeš pak k nám? Klidně tě vyzvednu

JK: Promiň hyung, ale slíbil jsem, že dnes budu s Jinem

YG: Dobře jen neděl kraviny... miluju tě

JK: Nebudu hyung... pak se ozvu

Usmál jsem se a šel zpátky za Hoseokem, který se začal pomalu probírat. „Kde mám svoje teplo?" zasténal a natáhl ke mně ruce. Hned jsem si zalezl zpátky k němu a přitulil se. „Kam jsi šel?" zeptal se a já se usmál. „Nedošlo mi, že je Kook ve škole a vyděsil se, že jen tak zmizel." zamumlal jsem a on mi začal prohrabávat vlasy.

„Máš ho hodně rád viď?" zeptal se a já se usmál. „Miluju ho Hoseoku." řekl jsem jistý svými city k němu a on mě pomalu políbil. „Neopustíš mě, že ne?" zeptal se nejistě a já se zarazil. „Hobi? Proč bych-" „Kook se tě ptal na tu jizvu, že?" přerušil mě najednou a pohledem se vpíjel do zraněné paže.

„Nezačneš s tím zase, že ne?" zavrčel jsem a jeho oči posmutněly. „Je mi to prostě líto hyung, kdybych-" „Nezačínej! Nemůžeš za to!" vykřikl jsem a začal se zvedat z postele pryč. Neměl jsem ani nejmenší náladu na tohle. Hoseokovi ruce mě zastavily a zezadu mě objal. „Hyung, ať to řekneš, kolikrát chceš, je to moje vina. Kdybychom se nepohádali nebo kdybych tě nenechal ten den odjed, nestalo by se to." zamumlal mi do vlasů a já si povzdychl.

Měl pravdu, ať to řeknu, kolikrát chci, bude si myslet svoje. Ale jak mu mám vysvětlit, že to byla moje vina a ne jeho?

Všechny vzpomínky z toho dne se mi začaly vybavovat a já řekl něco, co se ve mně ozývalo už pořádně dlouho.

„Kdybychom se nepohádali, neodjel bych." zamumlal jsem a on ztuhl. „Vím hyung..." zašeptal, ale já pokračoval dál. „Kdybys mě zastavil, neřídil bych vytočený tebou a tím, že stále šukáš další lidi a nepřijde ti to vůbec blbé, i když víš, že tě miluju a chodím s tebou." zavrčel jsem a on mě víc stiskl v objetí a položil své čelo na moje rameno. „Já vím..." řekl omluvně a já si povzdechl.

„Kdybych neřídil vytočený, neměl bych autonehodu." zašeptal jsem a cítil, jak se mi slzy řinou do očí, ale snažil se je zahnat mrkáním. Slyšel jsem, jak Hoseok vzlykl a přikývl, jako že to celé ví. Nevím, proč jsem to říkal, když jsem ho chtěl přesvědčit, že to není jeho vina. Právě jsem dělal naprostý opak, ale prostě slova vycházela z mých úst.

„Neměl bych autonehodu, při které jsem málem umřel a získal naštěstí jen tuhle jizvu." řekl jsem s povzdychem a on objetí ještě víc upevnil. „Je mi to líto Yoongi. Opravdu mi je všechno líto. Moje chování, ta hádka, ta autonehoda... vše." díky jeho hlasu a pomalu vlhnoucímu tričku v místě kde se opíral Hoseok, jsem věděl, že brečí, ale i tak dál pokračoval.

Sundal jsem ze sebe jeho ruce a otočil se čelem k němu. „Ale nejhorší je, že kdybych se nevyboural, mám pocit, že by sis nikdy neuvědomil to, cos mi dělal..." řekl jsem nevěřícně a Hoseok se na mě vyděšeně podíval. Sám si nebyl jistý, jestli by se to bez toho změnilo.

„Omlouvám se..." vzlykl po chvíli a já mu začal stírat slzy, nechtěl jsem, aby kvůli mně brečel. „Když jsem se dozvěděl, že ses vyboural, opravdu jsem byl vyděšený Yoongi. Ten den mi došlo, co všechno jsem mohl ztratit. Ten den mi došlo, jak moc jsi mě musel milovat, abys to trpěl, a o co všechno jsem svou blbostí přicházel." řekl omluvně a já se usmál.

„Nechejme to být Hoseoku. Jsem živý, jsme spolu a nebyla to tvoje vina. Byla moje blbost sednout za volant a nedávat pozor. Teď se prosím tě radši zaměř na to, abys neztratil Kooka kvůli Jiminovi." usmál jsem se a on zamrkal. „A co mám dělat? Nemůžu se s ním přestat bavit. Příští měsíc máme další soutěž..." zamumlal a já se ušklíbl.

„Hoseoku, co je důležitější Kook nebo soutěže?" řekl jsem trošku naštvaně a on zbledl. „Víš, že moje učení tance moc nevydělává, potřebuju ty výhry..." řekl na obranu a pořád se mu pár slz kutálelo po tvářích. „Hobi nehodlám kvůli tvým sračkám ztratit Kooka!" zavrčel jsem a on překvapeně zamrkal. „Nikoho tím neztratíme. Přísahám, že se nic z toho znovu nestane." řekl přesvědčeně a chtěl mě obejmout, ale já se nenechal.

„To jsi říkal i před tím! A co se dělo pak? Cucfleky, líbání před námi... Víš, jak to kurva bolelo vidět Jimina, jak tě líbá potom, co mi napsal a co řekl Kookiemu?" řekl jsem vyčítavě a on jen beze slova stál. „Víš vůbec, že Jimin řekl Kookovi, že ho opustíš. Dokonce že opustíš i mě a půjdeš si zašukat s Jiminem? Nebo to, že si zjistil Kookovu adresu a začal mu zvonit na dům? Nevím, co dalšímu by mu nakecal, kdyby se tam neukázal Taehyung a neodtáhl Kooka od toho kreténa!" vyjel jsem na něj a Hoseok dělal, co mohl, aby vše, co jsem řekl, pobral.

Všechno se najednou ve mně zlomilo... To co jsme si s Hoseokem prožili, vše se to znovu vracelo. To jak jsem mu byl dobrý jako další zářez v posteli. To, že na mě absolutně nebral ohled. Vše jsem to přešel jeho blbou omluvou a nikdy mu jen tak nic nevyčítal. A přesně to se právě teď změnilo. Měl jsem toho všeho dost a rozhodně nechtěl přijít o Jungkooka.

Přesunul jsem se ke skříni a začal se převlékat. Musel jsem si pročistit hlavu, než řeknu něco, čeho budeme oba litovat. „Musí to být nedorozumění. Jimin je idiot, ale tohle-" „Věříš víc mě nebo jemu?" zeptal jsem se a překřížil si ruce na hrudi. „Tobě Yoongi, ale prostě-" „Přestaň Hoseoku, než řekneš něco, co říct nechceš." zavrčel jsem a on si povzdychl.

Začal jsem odcházet pryč, ale on mě chytl za ruku. „Kam jdeš Gi?" zeptal se a já mu vytrhl ruku. „Nevím, třeba za Kookem? Ten se nenechá oblizovat od Jimina." zavrčel jsem a Hoseok zalapal po dechu. „Už to přeháníš Yoongi. Byl to blbej polibek a ani jsem na to nereagoval." řekl obraně a já se zasmál. „Dobře, tak já jdu za Namjoonem vykousnu se s ním. Nechám ho, ti poslat pár zpráv o tom, jak moc dobře mě ošukal a jak o tebe nemám zájem a řeknu ti, nepřeháněj." řekl jsem pobaveně a on zasténal.

„Yoongi nemyslel jsem to tak. Prosím uklidni se. Prostě se to všechno v poslední době sype. Promluvím s ním, vše přestane, slibuju." řekl, ale já nevěřil ani jedinému slovu. „Sbohem Hoseoku." řekl jsem a vydal se pryč. „Yoongi miluju tě!" rozkřikl se Hoseok a já se naposledy otočil. „Problém je, že si po tomhle nejsem jistý, jestli já miluju tebe a jestli ti v tomhle mám věřit." zavrčel jsem a vydal se ven k autu.

Když jsem se připoutal, z bytu vyletěl Hoseok s tváří znovu plnou slz a stoupl si před auto. Stáhl jsem okýnko a řekl mu, ať vypadne. „Hyung, nenechám tě řídit. Ne po tom co se stalo minule." řekl rozhodně a já s protočením očí začal troubit. „Kurva vypadni Hoseoku a přestaň dělat scény." zavrčel jsem a přestal troubit. „Nemůžu hyung. Mám o tebe strach. Opravdu tě miluju." řekl a další slzy se řinuly z jeho očí.

„Jestli neuhneš, přísahám, že se vracím pro věci a odjíždím do Seolu. Víš, že by mi to ulehčilo práci a dojíždění." zavrčel jsem a viděl, jak celý ztuhl. „Neuděláš to hyung. Nenecháš mě tu... nebo minimálně Kooka ne..." řekl, i když bylo znát, že si tím není jistý. „Konec konců pro Kooka se můžu vrátit." řekl jsem a on vyvalil oči. „Hyung..." pomalu odstoupil od auta a já se rozjel okamžitě pryč. Sledoval jsem ve zpětném zrcátku, jak si Hoseok frustrovaně prohrábl vlasy a snažil se otřít slzy, než jsem zajel za roh a s malým výdechem, jel směr Kookův dům.

≈≈≈≈≈≈ 

Heh.. menší hádka mezi Yoongim a Hoseokem. Vybouchl Yoongi právem? Opravdu vše co řekl, měl říct? Usmíří se ti dva nebo si Kook bude muset vybrat s kým z těch dvou bude chtít zůstat.