Princova neznámá

7.kapitola

Marrson

"Takže vás tady vítám, hlavně svou budoucí choť....ne.. proboha, to je hrozné!" Snažil jsem si připravit proslov.

"Tak ještě jednou. Milé dámy, vítám vás na mém... éé.. našem.. ne... vítám vás na zámku." Usmál jsem se. No.. alespoň něco by bylo.

Dál už jsem se však proslovem nezabýval. Pořád jsem myslel na ni. Krásnou neznámou.

"Vaše Výsosti! Princezny již dorazily." Upozornil mě komorník a já se zhluboka nadechl a vydal se směrem k velkým dřevěným dveřím. Stráže okamžitě zareagovaly a otevřely.

První dáma na kterou mi padly oči byla asi středně vysoká rusovláska v zelených šatech. Byla krásná, ale ne tak krásná, jako má neznámá. Další dívky vypadaly také docela slibně.

Zhluboka jsem se nadechl.
"Milé princezny, vítám vás na našem zámku. Doufám, že se vám zde bude v době vašeho pobytu líbit a jedna zde zůstane už napořád." Při slově napořád jsem silně stiskl ruku a zaryl nehty do dlaně.

Slovo napořád totiž znamenalo už navždy, člověk by už neměl úniku. Jediné takové napořád si dovedu představit jen po boku mé Krásné neznámé, u níž ani nevím jak se jmenuje a vlastně jak pořádně vypadá. Možná jsem jen blázen a s pomocí vína jsem si vytvořil iluzi. Vytáhl jsem z kapsy polovinu zlatého srdce. Ne... ona existuje, já to vím.

Doprovázel jsem dívky při prohlídce hradu a poté se ubytovaly ve svých pokojích.

"Budu se na vás těšit při večeři. " dodal jsem ještě za zavírajícími se dveřmi do levého křídla, jež teď patřilo dívkám.

Potřeboval jsem si pročistit hlavu, proto byla procházka po zámecké zahradě určitě správná volba. Úchvatné místo. Ve předu vstup do zeleného labyrintu a v jeho středu nádherný altánek s kašnou.

Cestu jsem znal nazpaměť, protože jsem tady chodil skoro každý den od onoho dne svých osmnáctých narozenin, od onoho dne, kdy jsem ji potkal.

Došel jsem až k altánku a opřel se o jeho základy. Tady jsem ji políbil, a bylo to snad to nejkrásnější, co se mi kdy stalo. Zabubnoval jsem prsty a na podpadku se otočil za zvuky kroků. Stála tam rudovlasá dívka, jedna z těch pěti princezen. Její smaragdové oči se na mě upíraly a ona zase hleděla do těch mých.

Ahoj, musím se vám přiznat, že jsem tento příběh ani dopsat nechtěla.. prostě jsem jej chtěla smazat, protože jsem myslela, že to stejně nikdo nečte. Ukázal se opak a já a jsem asi po půl roce(když jsem přišla na wattpad a zjistila, že jsem vůbec něco z mých "děl" zveřejnila) tedy vydala další kapitolu.
Doufám, že se vám bude líbit.💕