Princova neznámá

1.kapitola

Amelia

"Tati, prosím. Já tam vážně nechci." zoufale jsem přemlouvala svého otce.

"Mel, víš, že kdyby to šlo, tak bych tě tam nenutil. Jenže král to bude brát jako urážku a jako Santalská princezna máš za povinnost zúčastnit se takových akcí."

Zlostně jsem si odfrkla a rychlým krokem zamířila do své komnaty. Musíš tohle, musíš tamto. Je to tvá povinost Amelie, nezapomínej na to! Otci takhle také nikdo nepřikazoval, tak proč to dělá mě! Já nechci na žádný ples se škraboškama a namyšleným princem. Chci být doma, číst si knihu nebo jít ven s Francesscou, jenže to bych nemohla být princezna.

Dveře od pokoje jsem raději zamkla, kdyby chtěli přijít nějací nevítaní hosté a s výdechem dopadla na postel s nebesy.

"Am, otevři!" ozval se za dveřmi matčin hlas. Ležela jsem bez hnutí a snažila se nevydat žádný zvuk.

"Ameli, otevři, prosím." žadonila. Jeden hlas v mé hlavě mi našeptával, že jí mám otevřít, ale druhý mluvil naprosto opačně.

"Amelie! Okamžitě mě pusť dovnitř!" zařvala po chvíli a to už mě nakoplo, abych jí otevřela. Pomalu jsem se dobelhala až ke dveřím a promluvila : "Co chceš, mami?"

"Am, já vím jak se cítíš, ale je to jen ples. Není to nic hrozného, vážně. Pokud se ti tam nebude líbit, můžeš jet domů."

"Vážně?" výskla jsem a vzápětí otočila klíčem. Mamka toho využila, otevřela dveře a já se jí vrhla do náruče.

"Mami, vždyť víš, že to není jen kvůli plesu. Otec pískne a já přiklušu a splním jeho rozkazy." vzlykla jsem v matčině náruči.

"Já vím holčičko, otec to nemyslí zle." lítostivě mi zašeptala do vlasů. "Tak a teď se rychle převlékni, protože z tebe princ nespustí oči."

Rozesmála jsem se. "Já nestojím o princovu pozornost, ale stejně si vezmu ty nové šaty od Francesscy." mrkla jsem na ni.

Princezna Francessca z Greony je má nejlepší přítelkyně, vyrůstaly jsme spolu, jenže teď je zasnoubená a nemáme na sebe tolik času. Páni, uteklo to tak rychle, ani bych nepomyslela na svatbu.

Moje hnědovlasá přítelkyně měla štěstí, že potkala tak laskavého, hodného a přitažlivého muže, jako je princ Asan z Valley. Povzdechla jsem si. Kéž bych také našla opravdovou lásku, jako oni dva.

Ze skříně vytáhla mé rudé šaty, které jsem si vzápetí oblékla a hodila si přes ramena černý šátek s vyšitými květinami. Po prohlédnutí mého vzhledu v zrcadle, s vlastním ohodnocením osmi body z desíti, což bylo celkem úctyhodné, jsem se vydala ke kočáru, již čekajícímu venku.

"Mel, něco ti chybí." chytl mě za rameno otec. Byla jsem na něj pořád naštvaná, proto jsem se snažila svůj pohled zaměřit někam úplně jinam. Koutkem oka jsem si všimla jeho lítostivého pohledu a povzdechla si.

Ucítila jsem něco ve své dlani a mírně sebou škubla. Snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost, jenže má zvědavost byla nezastavitelná.

"Páni." vydechla jsem po zření černé škrabošky. Byla opravdu nádherná. Proplétaly se v ní vzory květin, jako na mém šátku. Dala jsem si ji na oči a zavázala ji, aby mi držela.

Teď bych se teprve ohodnotila deseti body.