Princova neznámá

18.kapitola

Amelia

"Potřebuju si ještě něco zařídit, běž napřed." Oznámil mi Marrson před dveřmi do jídelny a odkráčel.
To myslí vážně? Co když tam bude ten nájemný vrah..tedy..špion..tedy..milostivý lord Jason, postrach všech tajných informací a ženských sukní.

Zhluboka. Opravdu velmi zhluboka jsem se nadechla a šla vstříct dotazům svých dvou nejlepších kamarádek- Amber a Sarah, slečně moje ego je vyšší než moje inteligence, tiché Natalii, královně s ledovým pohledem a chlípníkovi, který straší nevinné dívky v knihovně.

Byla jsem ráda, že nejsem poslední. Tak jako jednou na snídani. A nakonec také i ráda, že se mnou nejde Marrson.

Když jsem se posadila, hned jsem se zaposlouchala do legendy, horlivě vyprávěné Sarah,jež byla na takovéto příběhy expert.
Ani jsem nezaregistrovala, že by mě Jason pozoroval.
Až po několika minutách, když jsem hledala pohledem Marrsona, jsem si všimla jeho upřeného pohledu. Zamračila jsem se na něj, jenže on se jen pobaveně zasmál. Amber bohužel tuto naši neverbální výměnu názorů zpozorovala a drcla do mě loktem. "Já myslela, že máš spadeno na svého kamarádíčka Marrsona..hmm?"
S otevřenou pusou jsem se na ni otočila a měla chuť ji praštit.

"Já...já..n-nee.. my, tedy já a Marrson jsme.."

"Víc než kamarádi, ale neumíte si to přiznat?" Ozvala se Sarah z druhé strany.

"To.." cítila jsem, jak pomalu rudnu. Jestli jsem jim chtěla odporovat tím, že to není pravda, mé hlasivky a vlastně celý mozek vypověděl službu a jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo to, jak rychle mé srdce dokázalo vyměnit "Brandona" za Marrsona.

"Netuším o čem to mluvíte. A teď už mě nechejte se najíst." Odsekla jsem a zabořila vidličku do hovězí pečeně. Polovina srdce na mém krku se díky mému prudkému pohybu dostala zpod mých šatů, rozhoupala se a tím mi připomněla kyvadlové hodiny. Můj čas s Okouzlujícím cizincem pomalu vyprchával.Stejně, jako má láska k němu.