O tři měsíce později
Já už dál nemůžu..
Vždyť Alex..
Moje nálada je znovu tak kde byla skoro před třemi lety, já nevím.. co mám dělat.. ví o tom jen Louis, protože mě viděl smutnou a bez nálady.. pak i jak jsem brečela, ale slíbil, že to nikomu neřekne, tak jsem se mu svěřila, co jsem ještě neřekla Harrymu, ani to nijak nemám v plánu.
Harry mi pořád volá a píše, ale nezvedám mu to a ani mu neodepisuju. Nemám na to. Nevím.. najednou se ve mně něco zlomilo a.. prostě nechci Harryho jako druhou volbu nebo náhradu za Alexe.
Myslím, že.. ho beru jako náhradu za Alexe? Jsou si dost podobní, ne vzhledem, ale povahově, to.. jak se chovají.. vlastně.. Alex mě miloval do poslední chvíle, i já jeho. Ale co když se tohle stane přesně i Harrymu?
Ne, já už dál nechci. Samu sebe ničím tady tím pocitem. Prostě už nemůžu.. musím od Harryho co nejdál a on na mě musí co nejdřív zapomenout.
Všechno v domě bylo vypnuté světla, kdyby náhodou za mnou přišel, ať si myslí, že nejsem doma. Bude to tak lepší, jak pro něj, tak pro mě.
Já sama nevím, co se stalo, prostě mi přeplo a najednou jsem si uvědomila, že já nejsem pro něj a on není pro mě, vždyť.. co bych taky mohla čekat? On je Harry Styles.
Nikdy bych mu nechtěla ublížit, ale teď nemůžu jinak, snad si uvědomí, že to co ztratí nemělo takovou cenu, jakou myslel. Doufala jsem, že to pochopí, že pochopí, když ztratí mě, že vlastně nic neztratí z jeho života.
Měl mě rád, to ano.. i já jeho, ale viděla jsem tam tu podobu, kterou jsem dřív ignorovala. I když se Harry chová někdy jako malé dítě, Alex měl taky taková období. Nechápala jsem to, nikdy jsem to nechápala..
Najednou se po domě rozezněl zvonek od domu.
Ne.. já tam nepůjdu, vypla jsem dokonce i televizi, aby nebylo nic vidět, aby nebyl ani náznak, že tady jsem.
"Rose, otevři!" slyšela jsem jeho hlas, byl ustaraný. Ale já i přesto neotevřela, nemohla jsem.
"Rosie! Prosím!" zabouchal na dveře, bylo skoro deset večer a on mi tady mlátil do dveří. "Rose!" Harry znovu zavolal, určitě to šlo slyšet na celou ulici.. proč jsem tak blbá proboha?
"Prosím! Co se děje? Rose!" Asi ví, že jsem tady. Achjo.. ale stejně mu neotevřu. Bude to tak lepší.
Proto jsem nepřišla na tu večeři, objevily se moje pocity a já proti nic nedokázala bojovat.
A protože.. jsem začínala cítit to, co k Alexovi.. a já si nemohla dovolit ztratit Alexe nebo-li Harryho znovu.
Pak už bych to asi nezvládla. Psychicky už vůbec ne.
Snad vám nevadí, že takhle skáču z jedné doby na dobu o tři měsíce později, ale chci už tuhle story dokončit a nevím už, co bych měla vymyslet. Takže.. tak.
ČTEŠ
Made Of || h.s ✔
FanfictionOna- neměla už nikoho. On- měl nejspíš vše, na co si vzpomněl a chtěl jí dát vše, co jí na očích viděl. *Flashback* "Stejně si myslím, že jsi to tam všem natřela, miluju tě, jsi úžasná" nahnul se ke mě a políbil mě, já jsem se jen smála a řídila. Ne...