Little Lolit

Jiskra se zlobí

Nemůžu se ho nabažit. Pokaždé, když je u mě, tak si připadám jako by odešly všechny problémy, jako by neexistovalo nic, jen my dva. Ale pak se vzdálí a mě zbyde jen splín, rozcuchané vlasy a krůpěje potu na zádech. Je sice pěkné, že mě nechal bydlet u sebe, ale v tom obrovském bytě si připadám hrozně osamělá. Ještě, že chodím do práce a do školy. Jejda, práce mám tam být za hodinu. Tak jsem se pustila do hledání podprsenky. Johann ji vždy někam odhodí a nemůžu ji najít. Minule visela z balkónu a to je jedna z nevýhod spát s upírem, odhazuje vaše oblečení moc daleko. Super, tady je. Nikdy nepochopím, jak se může podprsenka vejít za ústřední topení.  Honem jsem na sebe hodila mou klasickou kombinaci košile a kalhot a vyrazila ven do práce. Naštěstí už to nemám tak daleko a v baru budu během pár minut.

Hned u dveří mě Ellis zpražila pohledem. Zas jsem tu pozdě, ale naštěstí jen o pár minut. Vystřídala jsem Ellis u baru a začala mi moje klasická rutina. Nalévat těm, co ještě nemají dost a ty co mají dost vyhodit ven a přivolat jim kočár. Že v Londýně nejezdí kočáry? To jste sakra vedle. Jasně, že viktoriánské kočáry nejezdí po London bridge, ale tady stejně většina nadřazených bydlí v blízkosti a pokud ne, tak šéf otevře portál a odešle je do jejich domovů po celé Evropě. Skupinka trpaslíků na mě zaluskala. Už zase jsem jim zapomněla donést jejich piva, no nic. Natočila jsem šest kousků položila je na tác a čekala na servírku, která ne a ne příjít. No jo, vodní nymfy, na ty není spoleh.

Její rodiče se se jménem moc netrefili, Svatoslava a přitom to je holka, která se při první příležitosti spustí s každým, tedy pokud z toho má nějaké výhody. Je krásná a hojně toho využívá. Taky, aby nebyla, když její máma je slovenská rusalka a její otec bůh přírody Ea. To ji, ale neomlouvá, že tad yještě není.

Proboha ti trpaslíci zase luskají. Asi jim to budu muset donést sama. Popadla jsem tác s korbely a vyrazila směrem ke stolu trpaslíků, když se ve mě najednou něco začalo vzpouzet. Nohy mi vypovědely službu a z rukou se mi stalo želé. Upadla jsem, asi by mě mělo něco bolet, ale já cítila jen, jak se mi nějaká věc snaží dostat z hrudníku. Nedokázala jsem ani křičet, jen jsem doufala, že se ta věc dostane ven. Šéf volal Mary, aby ne když je to jeho dcera. Mary už věděla, co se mnou při záchvatech dělat a snažila se mě učit, jak se zbavovat řebytečné energie Jiskry. Jenže s tímhle to bylo jako se cvičením, vždycky se našel jeden den, kdy jsem se na to vykašlala a to bylo asi poslední týden. Bylo jasné, že se jiskra zlobí a že trpaslíci nedostanou svoje piva...

Líbí se vám ? Vote nebo komentář potěší ♥ Love you my readers ♥