Tělo, chrám duše
a co když jsi kost a kůže?
Tvoje tělo, tvůj chrám,
a co když žádnej chrám nemám?Zvracela, protože jí řekli,
že by se jí jinak všichni lekli,
nejedla, protože tvrdili,
že se tlustý holky nikdy nikomu nelíbily.Ztrácela se před očima,
k čertu s ní a k čertu s nima,
čím víc její kosti vystupovaly,
tím víc jí kamarádky tleskaly.O tomhle se ti vždycky snilo?
Propadlý tváře a čtyřicet kilo,
jsi tak křehká, snad se nerozpadneš?
A pořád nejíš, pořád jen hubneš.Tam jí dohnali, na kapačky,
ta jejich moudra, samý sračky.
Tam tě dohnali, moje milá,
stáhli tě do pekla a tys to dovolila.
ČTEŠ
A jsem rozbitá ✔
PoetryCo dělají rozbití lidé? Skládají rozbité básničky. Stavějí rozbitá slova do rozbitých vět, tvoří svůj vlastní, rozbitý svět.