Budeš Poslouchat Mafiánský Boss(dokončeno)

8.

Nemám náladu na její keci... Kvůli ní jsem ve stresu, jmenování bosse se muselo posunout a to mě sere!! Chcípák, který mi kradl obchody zmizel. A jediný, kdo se tu opravdu snaží je Pako a Markus! A ona si furt bude vymýšlet!!! Nestačí, že ji musím hlídat jídelníček, protože jinak by jedla jako prase...

"Nebreč už tak mám nervy na pochodu!"

"Omlouvám se."

"Dobře a teď pojď potřebuju uvolnit." Je mi jedno že to nechce! Táhnu ji do herny. Svlékám ji a její tělo už je v pozoru, bradavky krásně stojí jak dva bonbónky. Lehce jí je olíznu, nejradši bych se zakousl, ale to bych Chrisovi neudělal teď jsou na chvilku jeho. Hladím ji záda a sestupuji na zadek směrem k dírkám. Po celém těle má husinu a čeká, co jí udělám.

Nevím co má za lubem, ale vím, že to nechci, i když moje tělo říká opak. Hladí mě po celém těle a na prsa je obzvlášť hodný. Naklání se a jeho ústa pohlcují moje, jazyk se proplétá s mým a pasují k sobě jako duše k tělu. Tahám ho za vlasy a tělem se k němu mačkám. Jeho svaly jsou napnuté a tvrdé stejně jako jeho obří penis.

Chytne mě pod zadkem a moje nohy se okamžitě obtočí okolo jeho pasu. Nestydatě mi ho vsune při chůzi k posteli. Posadí se chytne mě za boky, nadzvedává si mě a tím určuje šílené tempo. Sotva se ho držím. Mručí mi do prohlubně krku jako nějaký medvěd... krásný medvěd. Opravdu je celý nádherný! Můj vrchol se blíží, zatínám nehty do jeho ramen a nedýchám. Chci uvolnit, ale to mi bohužel nedopřeje. Změní polohu a šibalsky se usměje. Ležím na zádech, tyčí se nade mnou jako skála, jeho ruka se nahýbá k stolku a já už vím co to znamená. Gel lehce studí, jeho prsty jsou hbité a po chvilce je vymění za penis. Nakloní se mi k uchu a šeptá.

"Pěkně se drž prdelko budu ti šukat prdelku tvrdě!" Jak řekl, tak jsem udělala. To odpoledne jsem udělala vše, o co mě žádal. 

Druhý den přišel domů celý naštvaný, že musí letět do Atlanty na pár dní se svými bratry. Nedovedete si představit jak šťastná jsem byla. Uteču! Jediný kdo mi může pomoct je má jediná kamarádka neboli starší paní, chůva, která už u nás nepracuje, ale stále jsme v kontaktu. Ten den to bylo snad poprvé co jsem ho ojela já...

"Damone, zítra musím na kontrolu. Pojedu z bodygardem a chůva pohlídá malého ano?"

"No moc se mi to nelíbí ale ano a víš co?"

"Ne."

"Můžeš do obchoďáku."

Tak teď mi málem vypadli oči z důlku a uši odumřeli... Leží nahý na posteli ruce založené pod hlavou. Mile se dívá a jeho krásný obličej se usmívá, jeho rty jsou dokonalé syté, růžové a nenasytné. Hbitým jazykem si olízne spodní rty. Podívá se na mě sjede mě celou od prstů na nohou po poslední vlas na hlavě. Ztěžka vydechne.

"Jsi krásná a já mám kurva štěstí, že si moje a nikdy nebyla a ani nebudeš nikoho jiného."

Vstává z postele penis už je v pozoru a jdou si pro mě...

Ode dveří mu mávám s Chrisem v náručí a přeju mu dobrou cestu. Jen co zavřu dveře poprosím tu hroznou chůvu, aby mi uvařila něco dobrého. S Chrisem v náručí utíkám nahoru balím mu pár věcí tak, aby si toho ta zmije nevšimla. Najím se předám ji malého. Zavřu se v ložnici a balím jen pár nutností. Celou noc hledám peníze a otevírám sejf v jeho kanceláři. Je to datum naší svatby. To je blbec... na to by přišel každý! Nic prostě nic... Do prdele !! Už zbývá jenom šatník. Když ho celý proberu zbývají už jen boty sáhnu po krabičce a bingo je plná prachů okamžitě je dávám do své kabelky je to snad 250 000 dolarů!  S tím se mohu v klidu schovávat nějaký čas.

Bodygardi mě s Chrisem pomohli vystoupit u obchoďáku. Na kočárek jsem dala jeho tašku a pod něj svou.

"Nemáte toho nějak moc paní?"

"Umm... no mám jelikož kojím a kdyby se malý poblinkal nebo mě, musím být připravená."

"Jistě promiňte."

S kočárkem vyrážím v před a tlupa blbců za mnou. "Jdu kojit támhle je na to místnost. Počkejte tady a dejte si kávu nebo jídlo co chcete chvilku to potrvá." Jen co jsem došla do kojící kabinky rychle jsem se převlékla nasadila čepici a brýle. Vzala tašky a Chrise do ruky. Rychle jsem vyšla a neotáčela se. Na druhé straně východu obchoďáku na mě čekal synovec Maríi. Ani nevím jak, seděla jsem v autě a modlila se aby nás nenašli.

"Madam přejeli jsme hranice... vítejte v Mexicu."

"Děkuji Chaviére, ale madam mi neříkejte prosím." Lehce se usměju.

"Ok tedy?"

"Bel, říkej mi Bel."

"Tedy Belo, k tetě tě neodvezu, tam by tě hledali hned. Odvezu tě do hor do jedné zapomenuté vesničky. Budeš bydlet se mnou a mou babičkou. Je velice stará, ale kořínek má tuhý. Náš domov není tak krásny jako tvůj, ale žít se v něm dá."

"Děkuji, moc děkuji. Jenom, jak daleko je lékař?"

"30km. To se dá a telefon tam máme taky, ale internet ne."

"Super moc moc děkuji."

"Belo?"

"Ano."

"Už můžeš vydechnout."

Ochh... Strach jsem měla veliký, ale po ujetých 12 hodinách v autě jsem byla ko. Žádná zastávka jen na jedné benzince a to až v Mexicu. A ještě k tomu auto zaparkoval dál a došel s kanistrem. Prý aby nás nenatočila kamera. Chaviér byl velice chytrý, milí a hezký. Nebyl vysoký jako Damon ani nebyl tak vypracovaný, ale svaly na těle mi připomínal detektiva z krminálky Odložené případy. Akorát svalnatější.

"Belo, Belo, vstávej."

"Ano, ahoj už jsme tu?"

"Ne tohle je poslední nákupní centrum, kde koupíme vše na měsíc a pak hurá domů."

"Dobře." První, co jsem koupila byl kočárek, multifunkční. Když viděl, jak platím hned se ke mě naklonil a šeptal.

"Rychle tu kabelku přivři nebo nás okradou. Neukazuj že máš peníze."

Occhhh..

"Budu se tě držet a občas tě obejmu ano?"

"D... dobře." Bylo to zvláštní občas mi dal pusu do vlasů pohladil záda a tak. Spoustu lidí ho zdravilo a objímalo. Neumím španělsky, tak nevím, co říkali. Dva košíky plné a stále jsem neměla vše. Třicet tašek, dvacet pytlíků plen, a všeho možného. Peníze u kasy jsem vsunula Chaviérovi.

"Jak dlouho ještě?"

"Hodina možná dvě cesty."

Omlouvam se za chyby.
Love❤❤