"Emmo! Vylez už konečně z té postele!" vzbudila mě máma. Ach... Jak strašně moc se mi nechtělo vylézt. Postel je totiž moje nejoblíbenější věc v domácnosti. Samozřejmě s lednicí.
Mít lednici v pokoji, tak se ani nehnu.
No ale co mi zbývalo - stejně jsem vylézt musela. Vzala jsem si oblečení a šla do koupelny. Stoupla jsem si k zrcadlu a koukala se na tu ničím nezajímavou patnáctiletou, hnědovlasou, hnědookou dívku s kruhy pod očima. Vypadala jsem jako zrůda. Potkat někoho takhle, tak se ho leknu. Chudák moje máma že mě tak vidí každý den.
Vyčistila jsem si zuby, převlékla se, učesala se a naplácala jsem si na sebe všechny ty krémy, mastičky a vodičky na mou problematickou pleť.
Kolikrát jsem si říkala, že to všechno jednoho dne poletí z koupelnového okna... Ale zároveň jsem nechtěla mít na pleti ty hnusné pupínky. Fuj. Kdo by taky chtěl?
Sešla jsem dolů po schodech na snídani. Překvapivě byli dnes ráno doma oba dva - máma i táta. A ještě k tomu seděli za stolem a byla nachystaná velká snídaně. Upřímně - bylo to celé depresivní. Tedy až na to jídlo - samozřejmě.
Táta na mě kývl ať si sednu, máma se na mě usmála. Začínalo to působit hůř a hůř. V duchu jsem doufala, že to nebude nic vážného a hlavně ne složitého, protože po ránu nejsem opravdu připravená na duchaplné rozhovory... Co si budeme nalhávat - kdo není ráno zpomalený?
S výdechem jsem si sedla na židli naproti nich, kterou jsem tam měla nachystanou. Působilo to jako u výslechu. "Máme pro tebe s tatínkem takové menší překvapení." skoro vyjekla s úsměvem mamka.
"Jaké?" pomalu jsem se zeptala. Jako kdybych k nim neměla důvěru. Ale jednoduše - bála jsem se co tak skvělého pro mě naplánovali. Neexistuje totiž nic horšího než rodiče, kteří přinášejí stále nové návrhy, aby se jejich milovaná dceruška nenudila. Věřte mi.
"No... Ehm..." odkašlal si taťka a já jsem hned svůj nedočkavý pohled obrátila na něho.
"Mladí lidé z města kousek odtud jedou na takové setkání mládeže do Polska. Je z tama můj spolupracovník, jeho syn jede taky." řekl a upil si kávy z hrnku. "A tak nás jednoduše s maminkou napadlo..." pokračoval. Fuj. Víc dětinsky to říct nemohl. S maminkou nás napadlo... Ach tati. Už mi není 5.
"Prostě jestli bys nechtěla jet taky." zkrátila to mamka. "Je to za týden." řekla a začala listovat v kalendáři. "Mmmm... Přesně za 8 dní." dnes byl čtvrtek, to znamená že příští pátek by se odjíždělo.
"A co škola?" zeptala jsem se. "V pátek nepůjdeš do školy, odjíždíte hned brzy ráno. Vracíte se v neděli pozdě večer, takže i pondělí ve škole můžeš vypustit. To ale ještě uvidíme, protože zatím jsem tě omluvila jen na pátek." dořekla, vstala a s úsměvem odešla k lince. Táta zůstal sedět.
Wau. Takže oni řeknou jestli bys nechtěla jet a o 2 minuty později zjistím že už jsem omluvená ze školy? Říkám vám že není nic horšího než rodiče kteří plánují.
Ale abych byla upřímná - tento jejich plán se mi docela zamlouval. Navštívím Polsko, poznám nové lidi... Vlastně jsem se těšila. Představovala jsem si, jaké to tam bude. Z mých představ mě ale vyrušila vůně palačinek. Pak už je máma přinášela na stůl.
Natřela jsem si na několik z nich nutellu. Miluju to. Byly vynikající, ale to jsou od mámy vždy <3
Vzala jsem si batoh, mobil, obula jsem se a vyrazila do školy.
Uff... Tak je to tady! :D První díl mojí první knížky.
Doufám že se vám bude líbit, nebojte se - tomu hlavnímu dám ještě čas. <3
Do budoucna sobě přeju ať u této knížky vydržím a vám přeju ať se vám líbí <3
Samozřejmě budu ráda za každý vote, komentář a případně šíření knížky dál <3
Luv ya ^^
ČTEŠ
Polish boy |cz|
Romance"Mé srdce je větší než vzdálenost mezi námi..." Emma je obyčejná patnáctiletá dívka. Co se stane, když ji rodiče naplánují víkend v Polsku? Dokáže jeden víkend změnit celý její život? To vše a ještě víc se dozvíte v mém příběhu <3
