Polish boy |cz|

3.

Na místo jsme přijeli s pětiminutovým zpožděním, ale ještě chvíli jsme s tátou bloudili a nemohli najít ty správné, odemčené dveře do menšího domku, který připomínal klubovnu.

Když táta stiskl asi pátou kliku, dveře se otevřely. Uff... Konečně. Vstoupili jsme do nějaké předsíňky. Už jsem slyšela hlasy.

Usmála jsem se nervózně na tátu a vešla dveřmi do místnosti, odkud jsem ty již zmiňované hlasy slyšela. Viděla jsem partu lidí sedět kolem velkého stolu. V čele byl muž středního věku.

Díky našemu pozdnímu příchodu jsem se nevyhnula tomu, čemu jsem se vyhnout chtěla. Všechny oči se na mě přilepily. Bylo to dost nepříjemné, jelikož jsem tu znala jen Adama. A byla jsem tu jediná s tátou. Všichni byli sami. Bez rodičů.

Trapas.

Zhluboka jsem se nadechla, usmála se a sedla jsem si na židli která byla volná. Bylo tu asi 30 lidí - asi dvě třetiny holek a zbylá třetina byli kluci. Teda aspoň dle mého odhadu.

Vedle mě seděla usměvavá dívka. Hned ke mě natáhla ruku. "Ahoj, já jsem Andrea!" usmála se. Ach... Vypadala ztřeštěně. "Ema." uculila jsem se na modrookou zrzku a ruku jí stiskla. "Hele. I když tě neznám, no teď už vlastně jo, užijeme si to!" zazubila se a poslala mi vzdušnou pusu. Nebyla to domněnka. Je to realita. Vážně je ztřeštěná. Budeme si rozumět.

Ohlédla jsem se za sebe, ale táta tam nebyl. Nejspíš čeká v autě. Pomyslela jsem si.

Štíhlý, asi čtyřicetiletý muž konečně promluvil. Koukla jsem se jeho směrem a konečně jsem spatřila Adama. Wau. Ten nám tedy vyrostl... I do krásy.

"Takže Emo, představ se." vytrhl mě z přemýšlení zatím neznámý muž. Adam se na mě otočil a uculil se. Měl neodolatelný úsměv.

Měla jsem pocit že jsem ztratila slova, ale musela jsem se snažit neztrapnit se ještě víc. Vydechla jsem a zavřela oči ve snaze, že mi to třeba pomůže z tadyma uniknout. Neměla jsem totiž ráda představování se. Bohužel když jsem otevřela oči, stále jsem byla tady. Nepomohlo to.

"J-já. Eh... Jmen-, moje jméno je Emma. Emma Svobodová." vykoktala jsem ze sebe. Ugh. Tak to znělo ještě víc trapně  než jsem si představovala. Byla jsem červená jako rajče. Snažila jsem se to zamaskovat aspoň úsměvem. Ale asi to nedopadlo nejlíp. Adam se na mě neustále koukal. A pobaveně culil.

Další trapas. Uh... To mi to hezky začíná.

"Já jsem Henry." odmlčel se. "Jo. Říkej mj Henry." usmál se na mě ten "vedoucí". Byla to nejspíš nějaká skautská přezdívka, nebo něco tak. Nemyslím si, že by to bylo jeho pravé jméno. 

Po zbytek schůzky jsem se snažila naslouchat Henrymu, který mluvil o samých nepodstatných věcech. Ale pohled na Adama a neustále otravující Andrea vedle mě mi nedovolili naslouchat mu.

Takže z této hodinové schůzky jsem si skoro nic neodnesla. Jen jsem zjistila nějaká nová jména lidí co tam pojedou, čas srazu, poučení o bezpečnosti a další zbytečnosti. Nuda.

Henry se s náma rozloučil a řekl, že nemáme zapomenout tu v 5:00 ráno stát. Stoupla jsem si, rozloučila jsem se s Andreou a vydala se ke dveřím.

Když v tom jsem na svém ramenu ucítila mužskou ruku.

Tak. Uh... Je to tady a celkem mě to chytlo. Chystám se vydat dnes nebo během noci ještě další část <3
Děkuji za každé přečtení, komentář i vote.
Podpora od vás pro mě hodně znamená ^^
Doufám že se vám to líbí a baví vás to <3