O 7 dní později
Uff... Hádejte kdo zítra odjíždí do Polska? Hádejte kdo tam nebude skoro nikoho znát? Hádejte koho čeká osmi hodinová cesta v autobuse?
Ve škole se přes týden nestalo nic zajímavého. Pořád stejná nuda. Stejné drby. Nic nového.
Za chvíli mě táta poveze na nějakou informační schůzku. Ano, uznávám, je to velice brzy - jeden den před odjezdem.
Nikoho tam moc neznám, jen toho syna od tátového spolupracovníka. Jmenuje se Adam a je o pár měsíců starší než já. Když jsme byli malí, naše rodiny jednou byly na společné dovolené. Mně a Adamovi mohlo být něco okolo deseti let.
Dokonce si vzpomínám že byla mezi náma nějaká child summer love.
Bože můj. Muselo to být trapné. Hodně. Nad touto vzpomínkou jsem se musela pousmát.
"Už jsi oblečená?" vytrhlo mě z přemýšlení mámino klepání na dveře a hysterické volání. Nejspíš nestíháme.
"Dej mi 5 minut!" křikla jsem a vyrazila ke skříni vybrat si nějaké oblečení. Slyšela jsem už jen mámin povzdych za dveřmi a kroky které se vzdalovaly od dveří mého pokoje dále a dále.
Oblečení jsem nijak neřešila - prostě jsem si dala jen černé triko a riflové šortky. Vlasy jsem stáhla do culíku. Nebyla jsem zrovna takový typ holky, která by strávila nekonečnou spoustu času koukáním do zrcadla a zakrýváním všech nedokonalostí nebo nekonečným koukáním do skříně. Neměla jsem důvod pro koho se tak oblékat. Nikoho jsem neměla. Dokonce se mi ani nikdo nelíbil a rozhodně jsem to ani neplánovala. I když naši si mysleli že jo. Mysleli si že něco mám s Lukášem - klukem, který mě učil hrát na kytaru. Ale to samozřejmě nebyla pravda - jen jejich domněnky.
Takže jsem vlastě neměla důvod nosit nějaké barbie oblečení. Stejně jsem si na to moc nepotrpěla - mám radši ležérní styl.
Vyběhla jsem z pokoje a seběhla dolů z patra. Upřímně - hodně nemotorně - málem jsem se zabila.
Z posledních schůdků jsem seskočila a utíkala do předsíně, kde už na mě čekal nedočkavý táta.
"Máme tam být za deset minut, stíháme. To jenom máma plašila." zasmál se a protočil očima. Taky jsem se zasmála. Ale to už máma taky stála v předsíni. "Prosím?" pousmála se, dala ruce v bok a zvedla jedno obočí. Tohle jsem nechápala jak dělá. Nikdy mi to nešlo. A to jsem strávila dlouhé chvíle nacvičováním toho. Bohužel jsem to ale nikdy nedokázala napodobit.
"Eh... Nic..." poškrábal se táta na zátylku a začal se smát. Máma se taky začala smát, ale to už jsme byli v rodiném objetí. Eh... Teda spíš v hamburgeru. Táta a máma byli jako housky a já si myslím, že jsem zastávala funkce toho všeho uprostřed.
"Nestíháte!" vyjekla máma. Všichni jsme se tomu ale jen zasmáli. Mámino hysterčení jsme nebrali vážně. Ale tentokrát měla pravdu. Za dvě minuty jsme tam měli být.
Rozloučili jsme se s mámou, nasedli do auta a vyjeli směr schůzka.
Tadá <3 Tak tu je další kapitola :D no... Teda spíš kapitolka, moc dlouhá není - uznávám. Ale psaní dlouhých věcí mi fakt nejde.
Ale zatím celá knížka vychází podle plánu <3
Omlouvám se za chyby, píšu na mobilu.
Doufám že se vám knížka bude líbit ^·^
ČTEŠ
Polish boy |cz|
Romance"Mé srdce je větší než vzdálenost mezi námi..." Emma je obyčejná patnáctiletá dívka. Co se stane, když ji rodiče naplánují víkend v Polsku? Dokáže jeden víkend změnit celý její život? To vše a ještě víc se dozvíte v mém příběhu <3
