Double Drabble, čistě pro mě, jo, jsem sobecká. Vytvořeno pro urovnání myšlenek a odreagování, jedna osoba, která mi byla dříve neskutečně blízká mi ublížila. Znovu.
Vzduch je cejtit potem a whiskou. Místnost je plná kouře a nepříjemné předtuchy. Tapety s motivem zlatých obrazců mísících se s petrolejovým pozadím jsou strhané. Obraz zpívající blondýny je nakřivo, ze zlatého rámu se odlupuje barva. Skříň je oprýskaná, někdo do ní vyryl slova hloupá a ošklivá. Špatná. Na zrcadle jsou praskliny a nesčetné kaňky od červeného laku. Sofa naproti zrcadlu je rozpárané, prázdné flašky od alkoholu jsou na něm pohozené. Dříve krémová pírka jsou nasáklá krví. Uprostřed místnosti se houpe lustr. Svíčky na něm dávno zhasly, je přes něj přehozen provaz. Na provaze se houpe postava. Blonďaté, do mikáda sestřižené, rozcuchané vlasy, velké kruhy pod do prázdna hledícíma šedýma očima. Rozmázlá řasenka, černé šmouhy na lících a marném zbytku pudru. Tělo zahaluje jen boa, to z něj pírka vypadala. Žena je všude podrápaná slovy o bezmoci a beznaději, bez dechu, studená, houpe se. A ve dveřích pozorující, jako by z oka vypadla, další žena. Stejný nos, stejná jizva na palci, stejné všechno. Na rozdíl od mrtvé nevypadá, jako z dvacátých let minulého století, tričko perleťové barvy, džínové šortky. Smutný úsměv, z šedého oka sklouzává slza až ke světle růžové rtěnce. „Zbývá poslední, introvertní," zašeptá žena a celá místnost zmizí.
ČTEŠ
Anez
AcakNápady, drabble a deníkový kousky, co jsou moc krátký na samostatnou knihu, ale byla by jich škoda. BTW: Pokud nejste zrovna do fanfikcí, přeskočte první tři části.
