Vzbudíš se ve svém pražském bytě, hodíš do mlýnku kafe and the radio says: "This is a low, but it won't hurt you..."
Oblékneš volné džíny, krajkovou podprsenku a žluté tílko. Na nohy conversky. Koukneš z okna a here comes the sun.
Taška z Karlových Varů, zamíříš ven. Sluchátka do uší, naladíš se na Getting Ready od Please the trees. Od Kampy na tramvaj, zamíříš do vinárny. Cigáro, decku bílého a vytáhneš bloček s LSD kresbami a henu.
Vedle hanbaté dívky, brouků a různých ornamentů postupně přibývá dost graficky pojaté zpracování Stuarta Pota.
Na oběd jdeš se svým milovaným, potom se loudáš různě městem a spřádáš budoucnost, příběhy a písně. Hlavně písně.
R U lonely? Ne, vše je dokonalé.
Jdeš na vernisáž kamaráda z Kanady.
A potom se stavíš v jednom z klubů, zkoukneš Hair, sama přitom myslíš na to, že máš vlasy modré.
A dlouho tu pak sedíš se všema dětma slavných lidí, co mají unikátní jména a styl života, proto si tak rozumíte.
Potom si dáte cígo, popřejou ti k narozeninám, které máš zítra (takže už dneska), a jdeš domů. Vyspat se, vyhulit a vymazlit.
Holy, it feels holy...
Jo, protože je to moje snivá.
R U lonely?
Well...
I don't need anyone, but a little love would make things better.
Děcka, jejichž rodiče se kamarádí s fotrem mě táhnou do snivé.
Pražské kavárny.
Do tohohle snivého místa, světa, ve kterém skutečně žiju a kam patřím, se dostanu všelijak.
Svoje narozeniny bych chtěla prožít tak, že se budu toulat po noční Praze s Vincentem a budu mu ukazovat zákoutí, kam chodím s Lišákem. A ráda bych šla na Vlasy se svým milým. Místo toho ležím v houpací síti - lonely - LSD bloček na klíně, hraje mi můj výběr a kreslím na sebe lihovkama, i když brzo it's my birthday.
ČTEŠ
Anez
RandomNápady, drabble a deníkový kousky, co jsou moc krátký na samostatnou knihu, ale byla by jich škoda. BTW: Pokud nejste zrovna do fanfikcí, přeskočte první tři části.
