Upozorňuju, že se jedná o velmi interní záležitost...
V parnu opuštěné krajiny byly slyšet pouze těžké kroky čtyř nohou. Dívky, které je vlastnily, sotva popadaly dech, ale vytrvaly. I přes slzy, které jim občas stékaly po tvářích, i přes pokušení, jenž je nabádalo sejít z cesty a vrátit se, přečkaly útrpnou pouť.
V jejím cíli se nacházelo černé vozidlo s antilopou v logu. V kufru se povaloval žlutý deštník, kotel nutelly, několik řetízků a fotografií. Než se na obsah vozidla dívky stihly pořádně podívat, v zadním okýnku se zableskl úsměv vikingského boha. Dívky, na chvíli oslepeny scenérií, znovu otevřely oči.
Ve svých hlavách společně ušly pět set mil.
Ave, moje milovaná sestřička.
Jsi láska mýho života. Všechno, co mám, a všechno, co jsem, je tvoje.
Jsem tu pro Tebe tak dlouho, jak budeš chtít, budu tu i potom. Moc pro mě znamenáš, Lokino, moje bohyně.
ČTEŠ
Anez
RandomNápady, drabble a deníkový kousky, co jsou moc krátký na samostatnou knihu, ale byla by jich škoda. BTW: Pokud nejste zrovna do fanfikcí, přeskočte první tři části.
