Syn Slunce

9)

Nevím proč, ale ráno se probouzím s bolestí hlavy. Byla včerejší procházka moc náročná? Moje otázky! Hned jsem pokračovala v přemýšlení nad budoucností. Mám mnoho dalších otázek a chtěla bych znát odpovědi. Začínám si vybavovat i to ne zcela perfektní. Mlživé odpovědi, utajování pravdy, ale hlavně ten poslední pohled. Musím jít za ním, jasná myšlenka mi prolétne hlavou jako blesk. 

Vstanu z postele,  usnula jsem ve včerejších šatech.  Dojdu před zrcadlo a pomalu si je nechám sklouznout z těla.  Pozoruji barvu pokožky.  Každou prasklou žilku.  Po chvíli mě opět začínají pálit slzy v očích.  Nikdy jsem nebyla tak moc citlivá,  asi je toho na mě trochu moc.  "Už žádný pláč! ",  přikážu sama sobě.  Vyčešu si vlasy to vysokého drdolu a napustím si vanu.  Ne tak horkou,  spíš vlažnou.  Bez olejů a solí,  které jsou vyskládány kolem vany.  Postupně ponořuji tělo pod vodu.  Chtěla jsem se jen uvolnit,  ale jakmile cítím vodu kolem sebe musím si potopit i hlavu.  Hluboký nádech a šup s hlavou pod vodu.  Otevírám oči.  Vnímám světlo v pokoji,  odrážející se od vody.  Po chvíli cítím jak mi dochází kyslík,  vynořuji ruce a zapírám se o okraje vany.  Násilím držím obličej pod vodou.  V momentě kdy už pomalu přestávám vidět mě začíná pálit krk.  Neskutečná bolest mě nutí zůstat při vědomí.  Po několika bolestných okamžicích můžu dýchat!  Já dýchám pod vodou!  Nevěřím svému vlastnímu tělu a pomalu se otáčím a posunuji ve vaně.  Opravdu dýchám pod vodou!  Vynořuji se s jistým nadšením.  Po vynoření ale nemůžu dýchat vzduch,  pálí mě oči a lapám na prázdno po dechu.  Opět přichází bolest v krku a následně se můžu nadechnout nosem.  Užívám si tento podivný okamžik a nadechuji se vzduchu vonícím po dřevě.  Rozpouštím si mokré vlasy a používám jedno z mýdel,  které jsem náhodně vybrala.  Napěním si vlasy a celé tělo.  Když mýdlem přejíždím po pokožce levé ruky leknu se.  Krom toho,  že mám zpět svojí krásnou lehce opálenou barvu,  všímám si malých lesklých plošek kolem předloktí.  Vypadá to jako náramek ze šupin.  Směji se mým bláznivým představám a pokračuji v koupeli.  Stejných proužků si všímám i na druhé ruce,  kolem kotníků a kolem pasu.  Rychle pohořím tělo pod vodu,  s obličejem nad hladinou.  Smývám veškeré mýdlo.  Vystoupím z vody a zabalím se do těch kouzelně měkkých osušek.
Z krabice se spodním prádlem vybírám krajkový bílý komplet.  Skvěle mi padne.  Přes zástěnu jsou přehozeny krémové šaty.  Jsou to v podstatě obyčejné letní šaty,  do půlky stehen s odhalenými rameny,  upnuté přes hrudník a v pase,  sukně je volná.  Obouvám si slaměné sandály podobné našim žabkám.  Vracím se k zrcadlu a lehce suším vlasy v osušce.  Musím se smát tomu co vidím.  Vypadám tak jak jsem zvyklá,  vlastně ne,  řekla bych,  že mi to sluší!  Od náramků ze šupin se odráží světlo.  Odráží perleťové odlesky,  z jedné strany do modra z druhé do lososové. 
Sedím na zemi,  před oknem v tureckém sedu,  naprosto uchvácená mým novým doplňkem. 

Po několika minutách pozorování sebe sama mi dojde jak jsem se včera chovala. "Ty malá hlupačko,  proč musíš být protivná a dělat nedostupnou i na někoho kdo tě zachránil a koho milu... ",  s výsknutím si zakrývám ústa dlaněmi.  Vážně jsem to chtěla říct?  Vážně jsem se mohla zamilovat do někoho koho sotva znám?  Nebo přesněji, znám ho 5 dnů? Zvedám se jedním ladným pohybem a s lehce vlnitými,  kaštanově hnědými vlasy, rozverně poskakuji ke dveřím.  Chytám za kliku,  ale někdo mě předběhne. "Mótimo! ",  písknu.  Chvilku se na sebe mlčky díváme,  ona si mě prohlíží,  od hlavy k patě.  "Valië!",  řekla Mótima a poklonila se až k zemi.  "Mótimo,  nechci aby si se mi klaněla.  Kde je Nárie?",  elfka zvedla svojí stále skloněnou hlavu,  oči plné slz,  výraz nekonečného smutku.  "Valië,  Heru je ve svých komnatách.  Od včerejšího večera odmítá s kýmkoliv mluvit.  Vy jste mu řekla Nárie? ",  je mi z této informace lehce nevolno,  co jsem zkazila? "Ano,  byla to chyba?  Mótimo,  co se děje?",  "Heru zakázal vyslovit Nárie,  byl to způsob jakým ho oslovoval jeho otec. Tento měsíc to bude 60 let od jeho smrti. Legolas se připojil k Valar.".  Chvilku jen tak stojím a lapám po dechu,  moc jsem to pokazila,  zdálo se mi nebo opravdu použila jméno Legolas?! 
"Mótimo dovedla bys mě za Anáriem?".