Jsem ochromená novou informací. Můj zachránce mi tvrdí, že jsem jednou z nejmocnějších bytostí jeho světa. Myslí si, že já (chachacha) jsem snad polobůh.
"Anárinya, nejsem tím co tu o mně říkáš, jsem ten nejobyčejnější člověk. Nic víc, nic míň.", snažím se pronést s nadsázkou. Jeho výraz ztvrdne, spojí rty do tenké linky a svraští obočí. Musím se rozesmát, s rozcuchanými vlasy, na nespočet místech zle ostříhaných, ho nedokážu brát vážně. " Nárie, můžeme můj původ prozkoumávat jak dlouho jen budeš chtít, ale teď tě ostříhám.", jeho výraz měkne, mění se až v téměř výraz vystrašeného zvířete. Ruce si překládá přes vlasy, na místo uší a kroutí hlavou. "Nenenenene, vždyť to nemůže být tak zlé.", zvedne se a běží k zrcadlu. Má na sobě pouze perfektně sedící plátěné béžové kalhoty, vyhrnuté do půlky lítek. Pospíchá k velkému zrcadlu ve zlatém rámu, podobnému oné klice. Když se v rychlosti rozhlédnu, veškeré nábytkové doplňky vypadají jako ukované ze slunečních paprsků.
Otáčí se na mě se štěněčím výrazem, "No dobrá, zavolám Mótimu, ostříhá mě.". Koukám na něj s otevřenou pusou. Na jeho vypracovanou postavu. Perfektně vyrýsovanou hruď, břicho, ruce. Je to ta nejnádhernější bytost, kterou jsem kdy viděla. Pozoruji každý jeho centimetr a hltám pohledem každé tetování. Nejsou to slova nebo obrázky, ale symboly podobné runám, tetované jak tmavým tak bílým inkoustem. Nervózně si projíždí vlasy rukou. Přistihuji se jak si koušu spodní ret. Je dokonalý.
"Nekoukej na mě tak, nevíš co to se mnou dělá." směje se na mě, zvedám pohled k jeho, už zase světle modrým očím, a na chvíli se v nich ztrácím. Nervózně se usmívám.
"Mé slunce dovol mi tě ostříhat, nejsem připravená sem pouštět Mótimu.", směje se a mizí v jiné místnosti. Jeho zvučný smích se oddaluje a za okamžik znovu přibližije. Nárie si sedá na stoličku stojící mezi prameny vlasů, na které jsem ho včera našla. Zvedám se, beru si z jeho ruky kovové nůžky. " Maličká, máš můj život ve svých dlaních a prstech, mysli na to a zkus to ještě víc nezkazit.", s touto větou a jeho radostným pobrukováním se pouštím do práce.
Uznávám, trvalo to. But I did it. 😂😂
ČTEŠ
Syn Slunce
FantasíaSyn Legolase zachrání promrzlou dívku v dutině pařezu. Hned od začátku si rozumí a vzájemná důvěra roste. Budou šupiny na těle dívky znamenat konec a vyhoštění, nebo nový život?
