Syn Slunce

11)

Vzbudila jsem se první.  Ležím na jeho hrudi,  nohy spojené do jednoho velkého uzlu.  Prohlížím si jeho tvář,  každý detail. V momentě kdy už jsem měla spočítané i jeho řasy,  neudržela jsem se a dotýkám se jeho vlasů. Obtáčím si pramen mezi prsty.  V jednu chvíli jsem zatáhla trochu víc než jsem chtěla, tak si s hlasitým výdechem obtáčí ruce kolem mých ramen a v okamžiku se převrací.  Je opřený nade mnou,  ruce vedle mojí hlavy, normálně bych si připadala v takové situaci v nebezpečí,  ale jsem v bezpečí,  vím to,  cítím to.  Kouká se na mě rozespalým hravým pohledem.  "Dobré ránko Maličká!",  popřeje mi.  "Dobré ráno Anárinya.",  odpovídám se stejně divokým úsměvem.  Na minutku se zamračí,  ale,  jeho výraz se mění v přemýšlivý. Lehne si vedle mě na bok a podloží si hlavu rukou.  Čeká až se taky přetočím na bok.  "Jak jsi přišla na toto oslovení,  neovládáš jazyk elfů,  ale i přes to víš,  že Anárion znamená syn Slunce. Jak?",  "Popravdě nevím,  jde mi to úplně přirozeně,  vadí to?  Je unáhlené si tě přivlastňovat po šesti dnech,  mé Slunce?",  směju se.  Usmívá se na mě a já taju pod jeho pohledem.  Jeho pohled sklouzne k mému ramenu a hned na to k mému předloktí,  kde se zasekne na mém náramku. 
"To není možné!",  nevěřícně pronese,  "Věděl jsem,  že jsi výjimečná,  ale ani jsem nedoufal,  že bys mohla být Valaryendë... ".  "Já nejsem dcera Valar,  jsem člověk,  ty jsi se zbláznil...  ",  propadám v záchvat smíchu,  co ho to mohlo napadnout.  Když se na něj znovu podívám tváří se vážně.  Velmi vážně.  "Nyavanima (moje drahá) ,  pojď ke mě blíž,  povím ti naší legendu.",  s touto větou si sedá a opírá se o čelo postele,  přitáhne si mě k sobě a položí si mě na jeho trup.

"Po celý život mého otce a mě se povídá příběh o dívce,  dceři jednoho z Valar,  která se stane královnou naší říše.  Otec si myslel,  že jeden den přijde žena,  která se stane jeho ženou.  Bohužel nepřišla a otec se v podstatě utrápil žalem po ženě která neexistovala.  Asi tě zajímá,  kdo je Valaryendë.  Má to být cizinka,  zrozená ze spojení Vala Ulma,  pána vod a moří a jiné bytosti,  elfky,  lidské ženy,  trpaslice...  Uznávám,  poslední možnost můžeme vyloučit.  Valaryendë měla zdědit po otci lásku k vodě,  k elfům,  spravedlnosti a hudbě.  Má být nezkrotná a vášnivá,  stejně jako moře,  ze kterého se zrodila.  Valaryendë je dcerou moře,  nebo raději Falmarin (mořská panna) ,  a má mnoho magických schopností.  Může žít na souši i v moři,  Zvířata jí rozumí a ona jim. Poslouchá jí voda. A na všechno další přijdeme společně.  Věděl jsem,  že se nemůžeš vrátit do světa kde jsi vyrostla,  nebo možná jsem tě jen nechtěl pustit.  Ale teď nemůžu.  Jsi Valië. "

Otočil se na mě,  koukám na něj s otevřenou pusou,  musím vypadat jako blázen. Jedním prstem mi zvedne bradu a políbí čelo. Hlavou mi proběhne každá možná otázka, jen jedna ale vítězí.  "Co znamená Valië?  Mótima mi tak říká a já tomu nerozumím...",  "Mótima ví moc dobře kdo jsi,  řekla mi to hned v den co jsem tě našel.  Nevím sice proč,  ale cítí to.  A řekla to snad i všem v paláci a celé říši.  V paláci se na tvojí počest konaly již tři hostiny...  Valië je žena Valar. Jedna z nejmocnějších bytostí. ".
"Takže to,  že umím velice dobře plavat,  dýchat pod vodou,  mám pár šupin a všechna zvířata ze zahrady se na mě přišla podívat,  ze mě dělá jednu z Valar?",  "Ne,  dělá to z tebe dceru Ulma, Eärwen,  mořskou dívku."