Je druhý den poté co se stala ta událost na plese. A já se z toho všeho ještě spamatovávám- bylo to strašné a Johna museli kvůli tomu odvést do nemocnice- prý z toho omdlel, ale já si ho moc nevšímala. Spíš by mě zajímalo kdo to byl, ten kdo ke mě natahoval tu ruku. Zanedlouho jsem vstala a šla na náš mini balkónek, kde jsem se opřela o zábradlí. Chvíli jsem se dívala z balkónku na veliké město zvané NEW YORK.
Po chvilce jsem ucítila jak mi někdo klepe na rameno. Rychle jsem se otočila. To co jsem uviděla bylo... nadpřirotené- strašně jsem se lekla- protože to, spíš on, .... byl želva!
,,Ahoj, jsem..." ani nedokončil větu, a protože viděl jak panikařím, tak dal svůj mohutný prst na má ústa a dořekl: ,,Jsem Raphael..." ,,Ja-Ja... fuuu... (Oddechla jsem si) jsem Kate.
,,Dobře," řekl Raph, a já jen s napětím poslouchala co z něj vypadne... ,,Je u tebe někdo doma?" ,,Ne- proč...?" Začaly jsme další rozhovor. ,,No jen tak..." Dořekl Raph svou větu, a já už ho vedla k sobě dom. Jakmile vešel z balkónku do ložnice shodnotil, že tu s někým bývám. Jeho výraz najednou sklesl na bod mrazu. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se ho. ,,Nic." Jakmile to dořekl zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít. Stál tam John- nějak rychle ho propustily- ovšem John nepřišel s prázdnou, měl v jedné ruce polouschlou růži (asi se moc v květinách nevyzná...) a v druhé ruce měl bonboniéru- kterou jsem moc neměla ráda. Takže jsem se na něj dívala jak na exota. ,,Tak co, pustíš mě dál?" Zamračeně jsem se na něj dívala - když už chtěl mi udělat tu radost, neměl radši nic kupovat.
Najednou jsem si vzpoměla na Rapha když se John vyzouval z bot. Rychle jsem ho předehnala abych se koukla zda je pryč- a byl.
*Pohled Rapha*
,,Jsem na domu Od Kate, a přemýšlím jak bych ji moch získat.
ČTEŠ
Slzy pro Kate
FanfictionJednoho dne byl třetí ročník našeho školního plesu...když najednou... BUM a dveře se rozleťely... byly to nějací vetřelci. Pak se to všechno nějak zvrtlo a nás někdo zachránil.
