Je druhý den ráno. Raph i ostatní ještě spí. A tak mě napadlo že bych jim mohla udělat snídani, když v tom mi přišla SMS- ,,John"- pomyslela jsem si. Bylo tam napsáno; ,,Ahoj zlato, kde proboha jsi?! Prosím tě ozvi se až budeš moct. Díky a pa puso...!"
,,Jak se ten hlupák může ještě ozvat?! Vždyť už má jinou- tedy... mou sestru... ." Byla jsem tak naštvaná, že jsem myslela že vybouchnu. ,,A on mi ještě napíše ZLATO a PUSO! - On si fakt dělá srandu!" Naříkala jsem si sana pro sebe, ale to jsem ještě netušila že za mnou je Leo. ,,Copak se děje? Zda to mohu vědět... ." Zeptal se Leo klidným hlasem. ,,Uh.. jo, to- jen můj bývalý mi napsal. Pochopila jsem to tak, že mě chce zpátky." Odpověděla jsem Leovy. ,,Aha. Jo, taak já se jdu koukat na telku. Když tak, tak přijď." Řekl Leo, a odešel se dívat na televizi. Já se otočila k plotně a začala vařit kafe.Za chvíli přišel i Donnie, Mikey a nakonec i Raph. Poté co přišly všichni do kuchyně, a já už měla nachystanoi snídani, Raph ke mě přišel, chytil mě něžně za ramena a políbil mě. Já jen otočila hlavu k němu aby to mohl udělat. A jelikož byl o něco větší než já, tak mě ani nemusel otáčet celou. Po polibku jne dodal; ,,Dobré ráno má královno." Já se pousmála. Ale v zapětí jsem si vspoměla na Johna, který nejspíš na mě čekal u nás doma. A proto jsem se hned po pousmání trochu zamračila. Raph se mě zeptal; ,,Co se děje, Kate?" Já mu na to odpověděla; ,,Pojď, musíme si promluvit." Chytla jsem Rapha za jeho mohutnou ruku, a vedla ho do jeho pokoje. Kde jsem zavřela dveře. ,,Raphe, jde o to že..." začala jsem větu. ,,John mi zase napsal," Raph blesku-rychle odpověděl jedním slovem- ,,Cože?!" ,,Ano, je to tak, napsal mi tohle ; ,,Ahoj zlato, kde proboha jsi?! Prosím tě ozvi se až budeš moct. Díky a pa puso...!"
,,Takže on tě ještě obtěžuje?" Raph nadzvedl své obočí- - které ovšem neměl. Poté jen dodal; ,,Je to tak? Že tě stále obtěžuje?" Má odpověď zněla; ,,Hm- ano." ,,Tak, a dost- nikdo tě už nebude obtěžovat- né když jsem tu já!"
ČTEŠ
Slzy pro Kate
FanfictionJednoho dne byl třetí ročník našeho školního plesu...když najednou... BUM a dveře se rozleťely... byly to nějací vetřelci. Pak se to všechno nějak zvrtlo a nás někdo zachránil.