Slzy pro Kate

5. kapitola

Mezi Raphem a Johnem létali blesky. ,,Jak se opovažuješ Kate ještě takhle zneužívat- když už máš jinou! Řekl Raph zvýšeným tónem. ,,Cože? Jak já- to ona mě zneužívala...!" Kluci po sobě řvali, a já mezitím sjistila že ona - tedy Anna, je má nevlastní sestra. Moc jsem si jí předtím nevšímala. ,,Kluci! Dost!" Zaječela jsem po nich - ,,A ty Johne pojď dál- musím vám něco říct- že Anni" John mezitím vešel konečně do bytu, vyzul se a společně jsme šly do obýváku. ,,Já a ... Anna jsme nevlastní sestry..." Anna jen přikývla. ,,COŽE?!" Vykřykli naraz kluci. ,,T-takže... já chodím s tvou nevlastní ségrou?! - Anno! Jaktože si mi to neřekla!" Okřikl ji John ,,A jak mám vědět že chodíš zrovna s ní- víš ty kolik je jmen Kate na světě?!" ,,Jo, vím." Řekl otraveně John vlekl Annu za sebou. ,,Pojď, jdeme od těch blbců...!" ,,Co prosím?!" Ozval se Raph. John se na Rapha jen koukl zabijáckým pohledem. Tušila jsem že něco provede...

*po odchodu Johna a Anny*
,,Kate, emm... mohl bych tě někam pozvat? Třeba na pizzu?" Raph se pousmál a díval se na mě tak roztomile! Miluju jeho oči. ,,Tak jo- a kdy a v kolik". Zeptala jsem se Rapha. ,,Třeba teď- a nikdo ani nebude platit." ,,Počkej, my to ukradnem?" ,,Né, u Pana Murakamiho, to máme zdarma. Protože jsme jednou panu Murakamimu zachránily život. S bratry." ,,Ok, tak jdem."

*u pana Murakamiho*
,,Dobrý den, pane Murakami-sane." Pozdravil Raph slepého člověka. Já ho následovala a taky jsem pozdravila.
,,Tak, co to dneska bude?" Zeptal se pan Murakami. ,,Pizza Kióza- prosím." ,,Přidal jsem tam pár dalších indegriencí na zlepšení chuti, doufám že vám i vaši slečně to bude chutnat." ,,Určitě bude." Raph se na mě podíval a pousmál se -,,Bude to výtečné". A bylo. Chutnalo to výborně. Pan Murakami na chvíli zapnul televizi a přepnul to na zprávy. Zděsila jsem se toho, co jsem tam viděla- nemohla jsem najednou ani dýchat.
*ve zprávách*
,,Dva a dvaceti letý muž zabil rodinu slečny Kate Stringwoodové. U soudu říkal že za pomstu jedné osobě. Mladý muž John Kentucky jde do vězení na doživotí. ...

,,Johne! Jak si jen mohl!" Zařvala jsem na televizi a poté jsem omdlela. Raph se jen zamračil, a chytl mě když jsem padala. Poté mě položil na gauč co tam měl pan Murakami.