Když jsem se na druhý den vzbudila, byla jsem šokovaná... ležela jsem na lůžku v nemocnici. ,,Kde...Kde jsem se tu vzala...?" Řekla jsem zmateně. Najednou se oběvila sestra a s ní pan doktor. ,,Ležte v klidu, omdlela jste ale přivedu vám návštěvu." Dořekl pan doktor a do dveří vešel- Raph?! ,,Ahoj, tak co jak se cítíš...?" Zeptal se mě. ,,Ehm- jo dobře, ale... co tady děláš ty?! Právě ses prozradil!" Řekla jsem. ,,Jo- to jo prozradil jsem se - ale to teď neřešme, hlavní je, že jsi teď v poho." Dořekl, a mě se udělal úsměv na tváři (možná při tom spadla i kapka slzy).
Asi po třech hodinách prohlížení mého ramene, jsem mohla jít konečně domů. I přes to že jsem nějakou tu chvíli nemohla hýbat tou rukou, byla jsem šťastná že mohu jít konečně domů.
Já vím, trochu menší kapitolka, ale už je to tady. Toto je konec této knížky. Snad se vám líbila. Děkuji za všechny hlasy pro tyto kapitoly, a těším se na vás v knížce - SLZY PRO KATE, a tak se s vámi loučím a u další knížky ahoj!
(PS: Táto kapitola byla tam kráká, nýbrž jsem nevěděla jak to ukončit.) ;D
ČTEŠ
Slzy pro Kate
FanfictionJednoho dne byl třetí ročník našeho školního plesu...když najednou... BUM a dveře se rozleťely... byly to nějací vetřelci. Pak se to všechno nějak zvrtlo a nás někdo zachránil.