15-tiletá Jull, je vážně nemocná.Na tomto Světě jí zbývají už jen doktory předpokládáné 4 měsíce.Jsou prázdniny a její rodiče se jí snaží nejvíce věnovat, i když toho mají opravdu hodně.Pošlou dceru na Letní tábor, kde Jull prožije 10 KRÁSNÝCH DNŮ.
Crrr, crrr, crrr. Já vylekaná jsem šla zvednout telefon. ,, Doufám, že to nebude další špatná zpráva", modlila jsem se. ,, Haló, tady Jull Longová". ,, Ahoj zlatíčko, tady táta ". ,, Uf, Ahoj tati. Jak se máš tati"? ,,Já se mám dobře, ale moc se nám nedaří. Počítej s tím, že zítra přijedu pozdě večer. Nemusíš mně očekávat. Byla jsi už vyplnit tu přihlášku na tábor"? ,, Já na to úplně zapomněla! Zajdu tam odpoledne". ,,Dobře. Jull prosím tě, dávej na sebe pozor". ,,Ty taky". ,,Posílám ti velkou pusu ". ,, Já též, mám tě ráda, ahoj tati". ,,Ahoj Jull ". Zavěsila jsem telefon. Po ranní rutině jsem se rozhodla uvařit oběd. Sice nejsem moc dobrá kuchařka, ale za zkoušku to stojí. Šáhla jsem po ,,Kuchařce pro začátečníky,,. Zalíbil se mi recept na zeleninové rizoto. ,, Je to prý zdravé a jednoduché", vzdychla jsem a pohlédla na Sama. Ten seděl a vrtěl ocasem. Pustila jsem se do toho. Po asi hodině ,,dřiny" bylo rizoto na Světě. Upřímně nebylo špatné, ale máma ho umí lépe. Když jsem dojedla, dala jsem do myčky a povysávala byt. V mém pokoji byl bordel, tak jsem ho uklidila a ještě zalyla kytky, které pomalu uvadaly. Po řádném úklidu jsem si na deset minut zdřímla a pak se oblékla a vyrazila na radnici. Když jsem tam došla tak jsem otevřela ty obrovské železné dveře a vešla dovnitř. Vypadalo to tam jako starý zámek. Byl tam i starobylý nábytek a rytířske zbroje. Na zdech vysely ručně malované obrazy. Kromě toho všeho tam byly dlouhé chodby a nespočet dveří. A já měla najít jen jedny. Bloudila jsem chodbami a zírala na štítky na dveřích. K tomu se na mně divně dívaly dvě starší paní a mamina s kočárkem. Po několika minutách marného hledání jsem zklamaná vyšla ven a vzdala to. Nevím jak se to stalo, ale zakopla jsem o nějaký schod a když jsem padala, ucítila jsem teplé ruce. Někdo mně chytil. Když jsem se ohlédla, uviděla jsem krásného kluka. Okouzlily mně jeho rudé rty, zrzavé vlasy a hnědé oči, kterými se díval na mně. Byl krásný. Ten pohled si skvěle pamatuju. ( viz. Obrázek dole👇 ) ,, Děkuji", vykoktala jsem. On na to: ,, Nemáš zač. Jmenuji se Krystof, ahoj". Podal mi ruku a já samozřejmě taky. ,, Ahoj, já jsem Jull ", řekla jsem na oplátku. Po asi pěti sekundách ticha se mně zeptal: ,, Co tady děláš? Já jsem nevěděla jak to říct, ale nakonec jsem to řekla: ,, Já jsem chtěla jít vyplnit přihlášku na jeden tábor, ale nenašla jsem to. Tak jsem to vzdala". ,, To je ale náhoda, já jsem tam před chvílí byl", s radostí řekl. Já na to: ,, A řekneš mi prosím kde to je"? On bez váhání: ,, Přízemí, dveře 34, snad to najdeš". ,, Tak díky, třeba někdy příště, ahoj", řekla jsem. ,, Ahoj, snad se ještě někdy uvidíme", řekl a krásně se usmál. Já jsem šla vyplnit tu přihlášku. Našla jsem to. Přihlášku jsem vyplnila a byla zaregistrovaná na tábor.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj všichni, vítám vás konečně u dalšího dílu👋. Doufám že se líbí. Zrzka jsem vybrala, protože jsem chtěla obvzláštnit příběh. Jestli tu je někdo zrzek nebo zrzka určitě napište do komentářů😉 Budu se moc těšit u dalšího dílu. Ahoj 😘
