Demons in Bakersfield

Demons in Bakersfield - 5. Kapitola

Probouzí mě sluneční svit , který prosvítá starými žaluziemi a dopadá až k mému obličeji . Probouzím se s úsměvem na tváři . Ten mi z obličeje ale zmizí hned poté  co si vzpomenu na včerejšek . Co to včera mělo znamenat ? Je tenhle barák snad prokletý, plný duchů co nemohou najít klid ? Mou hlavou se hemží stovky otázek . Vím že máma se šla dneska ucházet o nové místo a sestra už bude dávno ve škole , takže jsem opět sama doma . A tak jen ležím v posteli a koukám z okna . Užívám si ten pocit , že ještě nemusím vylézt z postele a čekat z které strany na mě vyskočí strašidlo .

Za chvíli zjišťuji , že tu co nevidět bude stát školní autobus , takže jsem donucená vstát . Vstanu , dřevěné parkety zapraskají a já se zaleknu . Sakra co očekávám ? Kdyby mě chtělo něco vyděsit už by to dávno udělalo , povzbuzuji se . Otevřu dveře a vykouknu . Koukám doprava , doleva a mám chuť zavolat ,, Haló , je tu někdo ? ‘‘ . Ale to neudělám , protože nejsem blázen . I když , kdyby mě někdo včera viděl , možná by si myslel , že jsem . Honem scházím po schodech dolů do kuchyně . Vytahuji z komory mé oblíbené Müsli Breakfesta , nasypu je do misky a zalévám mlékem . Potom si sedám ke stolu a vychutnávám si tu dobrotu .

Po vydatné snídani se převlékám z pyžama do béžových kalhot a černého tílka , rozčesávám své delší hnědé , věčně zakudlané, neposedlé vlasy , balím učebnice do tašky a jdu se pomalu obout . Když už jsem skoro obutá, zaslechnu nějaké šustění z hora . Sakra už zase ? Naštěstí už na tohle nemám čas , protože mi přijíždí autobus a tak rychle zamykám a pádím do ranního teplého objetí Bakersfieldu .

Autobus je jako každý školní autobus přecpaný studenty , kteří si nechávají svou kondici na jindy . Pousměju se nad tou myšlenkou , že do té skupiny lidí patřím i já a sedám si úplně do zadu, kde jsou polední 4 místa volné . Sedám si k oknu a z okna vidím Jakeův dům . Pojede semnou , když je takový sportovec a včera šel pěšky ? Pomyslím si . To těžko , říkám si v duchu . Kouknu se na druhou stranu a naskytne se mi výhled na můj dům . Teda , pokud je opravdu náš , protože mám pocit , že nás tam něco evidentně nechce . A nebo tam žije prostě banda hnusných skřetů , kteří jsou ve skutečnosti milí a splní mi tři přání . Zase se pousměju nad tou myšlenkou .

,, Můžu si přisednout ? ‘‘ Promluví na mě něčí hlas a já si rázem uvědomím , že ho odněkud znám . No jasně !!!

,, Jasně ‘‘ Pousměju se na Jaika , který na mě kouká s ještě ospalýma očima. Stejně mu to strašně sluší . Má na sobě černé tričko a modré třičtvrťáky . Hmm , zase vidím ty jeho svaly . A co teprve zbytek těla . Musí být tak sexy . Očarovaně na něho koukám jak si přisedá .

,, Tak jak sis užila zbytek večera ? ‘‘ Usměje se na mě

,, Ale jo , znáš to večeře , rodinný večer , sprcha a spánek ‘‘ Odpovídám a vzpomínám na mou včerejší romantickou koupel se skřetem .

Mineme ještě dvě zastávky a já už  vím , že za pár minut budeme vystupovat .

,, A co ty ? Jak sis užil včerejší večer ? ‘‘ přeruším hrobové ticho

,, Asi tak stejně jako ty , akorát máma byla v práci takže jsem noc strávil sám .‘‘ Odpoví a v očích mu zableskne ..

Jo tak sám . Šibalsky se na něho usměju . Takové myšlenky bych si neměla připouštět . Přítelkyně se mu poděla bůh ví kde a já ho tady skoro svádím . Jsem já to ale příšerný člověk , pomyslím si .

Po pár minutách jsme na místě , takže konečně vystupujeme a já mám prostor pro nové myšlenky . Například ty , kterou stranou se vydat , abych úspěšně došla do třídy . Pomateně koukám kolem sebe . Z téhle strany školy jsem ještě nebyla . Je tu obrovské parkovište , kolem plot a za plotem to obrovitánské hřiště . Je opravdu velké . Zápasy tam musí být legendární .