Demons in Bakersfield

Demons in Bakersfield- 6. Kapitola

Koukám do knihy jako zhypnotizovaná . Takže pokud se v našem domě opravdu vystřídalo tolik rodin , pravděpodobné mě pokaždé straší někdo jiný , pomyslím si a představuji si bandu duchů jak sepisují směny – ranní , odpolední , noční . Zatřepu hlavou . Neměla bych si z toho utahovat . Navíc je to opravdové a děje se to jen mě . Teď se zarazím . Pokaždé co se něco dělo , se to něco přihodilo mě . A tak sedím u stolu , dumám nad tím , v hlavě tisíc otázek a čas jakoby se zastavil .

,, Baf!“ dotknou se něčí dlaně mých ramen . Až z toho nadskočím .

,, No kde jsi , nevěděli jsme , že jsi takový knihomol . Co čteš ? ‘‘ Ptá se Lisa zvídavě

,, Ehm , nic já jen . Já jen .. ‘‘ Najednou ani nevím co odpovědět , aniž bych nevyzradila , proč tu skutečně jsem . ,, Jen jsem se chtěla dozvědět o ceně ostatních domů a našla jsem tady tohle ‘‘ Nancy taková hloupost , neuvěří ti !!! Lituju v duchu .

,, Pokud tě zajímalo jen tohle , mohla si se zeptat nás . Nicméně tvůj barák je ten nejlevnější v Bakersfieldu . Všechny domy jsou teď stavěny moderně , takže jsou logicky i dražší . ‘‘ Odpovídá Lisa a  já se tvářím , jako že to jsou ty informace  , které potřebuji slyšet . Doopravdy mě tohle , ale vůbec nezajímá .

Po chvíli knihovnu opouštíme a já jsem zamyšlená ještě více .

,, Nancy , napadlo nás , nechtěla by sis s námi zítra vyrazit ? ‘‘ Zeptá se mě Mia , když opouštíme město .

,, No já ti nevím . ‘‘ Odpovídám . A opravdu nevím . Alespoň bych se trošku odreagovala , rozmýšlím v duchu .

,, No ták , nemůžeš být pořád zavřená doma ‘‘ Zkouší to Lisa .

,, Tak dobře , v kolik ? ‘‘ zašklebím se na ně .

,, To bychom se ještě domluvily zítra . Každopádně se připrav , bude to legendární ‘‘ vysvětluje mi Mia a nadšením zatleská .

Holky mě přivezou kousek od domu . Rozloučíme se a já pádím domů . Dům už na mě z dálky kouká a já už s hrůzou přemýšlím co se všechno dneska semele . Zkoumám ten dům z dálky . Je opravdu hodně starý . Okna má staré dřevěné a kdybyste nebyly vevnitř , pravděpodobně byste mysleli , že za chvíli spadne . Všechny okna májí fialovou záclonu , až na okna v mém pokoji . Můj pokoj ! Zůstanu stát jako přikovaná . Někdo stojí u okna . Někdo kdo se ani trochu nepodobá máme ani sestře . Vidím to něco jen z dálky, ale můžu říct že to je snad žena . Je pobledlá a kouká přímo na mě . Neusmívá se , ale ani se nemračí , jen tam stojí a kouká . Přímo na mě . Po chvíli se otočí , jakoby byla na nějakém molu , kde každý pohyb musí být excelentní a pomalu mizí z dohledu oken . Tak tohle už je moc . Sedám si na patník a slzy mi tečou proudem . To snad není pravda . Proč já ? Proč ? Nikdy jsem si z duchů nedělala srandu jako ostatní , kteří zabíjí nudu vyvoláváním duchů . Sedím a vzlykám . Absolutně nevím co si počnu . Ani nevím komu bych se mohla svěřit . Vždyť by mi nikdo nevěřil . Máma ta by mě dala zavřít . Jake by se mi vysmál a holky , ty by se semnou už určitě nestýkaly . Nevím jak dlouho tam sedím , ale zjišťuji , že se stmívá . Seberu odvahu a kouknu zpátky na dům . Nikde nikdo . Zhluboka se nadechnu , vstanu a vykročím směrem domů . Musím sebrat odvahu . Přece se neodstěhuji na ulici . A i když  se mi postaví všechny vlasy na hlavě hrůzou z toho , co jsem před tím viděla , seberu veškerou odvahu, kterou mám . Nebo spíše ještě tu , která mi zbyla .

,, Jsem doma ‘‘ zavolám , když zabouchnu vchodové dveře .

,, Ahoj zlato , za chvíli bude večeře , tak si odlož a přijď za námi dolů .‘‘ Volá na mě máma z kuchyně a v pozadí na mě mává sestra . Hmm , a ta vůně . Typovala bych to na zelňačku . V břiše mi zakručí , takže hádám , že pokud nechci zemřít hlady , měla bych si jít nahoru odnést věci a umýt ruce . Tentokrát běžím nahoru . Postava ne postava , zvuk ne zvuk . Hlavně ať už to mám za sebou . K mému štěstí se nic nepřihodilo . Snad jsem jen zaslechla nějaké kroky z půdy , ale tak nějak jsem si zvykla .