Ninjago Legacy - Temný svět [CZ]

Jeden šíp od temnoty

Nový den, nové možnosti.

Po jakéms takéms spánku se Cole dozvěděl, že by se ten čaj cestovatele měl nacházet v čajovně v Jamanakaj. Ve vesnici, vedle které trénoval na ninju a našel přátele. Prožil tam nejlepší léta svého života a když teď na motorce, kterou Jay dokázal zprovoznit v rekordním čase upaloval pouští, na mysl mu vytanulo mnoho vzpomínek.

Nebylo to odsud daleko, to vůbec ne. Stejně mu cesta přišla jaksi zdlouhavá. Vítr mu cuchal dlouhé černé vlasy, kabát za ním vlál a on nerozuměl svým pocitům. Nerozuměl ničemu z toho, co se v poslední době dělo.

„Je váš život teď pořád tak vzrušující?" optal se ho Kai ironicky předtím, než se vydal na honbu za pofiderním čajem.

„Od včerejška," pokrčil rameny Cole a nasedl na motorku.

Teď si uvědomoval, že už to snad budou tři dny, od chvíle, kdy se jim jejich tak pečlivě budovaný standart rozsypal jako domeček z karet. A co za to mohlo? Ten hloupý váček plný stříbra? To, že s ním nenechal Seliel utéct pryč? Bůh ví.

Krajina se kolem něho začala měnit, písek sem tam prorostl zelení, dokud monotónní písečné pláně nevystřídala zelená krajina. Postupně se začal zhušťovat i porost a ve chvíli, kdy se Cole ocitl v celkem hustém lese, věděl, že je na správné cestě. Zanedlouho se začne zvedat do mírného svahu a on vystoupá na kamenné podloží. Mezi stromy občas spatřil vyhořelý chrám. Bodlo ho u srdce při vzpomínce, na jejich domov.

Konečně odbočil na cestu k Jamanakaj. Stromy se rozestoupily a on vjel na kamenný most. Neveliká vesnice byla opuštěná a v troskách. Obchody, domy, škola, všechno leželo tak, jak to tady lidé nechali, když odešli jinam. Cole zastavil motorku na mostě a seskočil dolů, vrátit se sem je horší, než si myslel.

Procházel se ulicemi a marně se snažil vzpomenout, kde by se měl přesně nacházet krámek s čaji. Prošel kolem železného háku. Na chvíli se zarazil a vzpomněl si na jejich první setkání s Lloydem.

„Právě jste si pod sebou podřízli větev!" vztekal se malý Lloyd vyseje za mikinu na háku. Ninjové ho pobaveně pozorovali, jak se snaží z háku dostat.

„Příště za sladkosti zaplať," promluvil Cole s lízátkem v ruce.

Jay si provokativně vychutnával svou cukrovou vatu. Lloyd supěl a zuřil, ale ninjové ho tam prostě nechali viset. Kdo mohl tušit, že se z něho stane ten nejdůležitější člověk v Ninjago? Usmál se pro sebe Cole a pokračoval dál.

Co ale bylo krom oživujících vzpomínek zvláštní, tak hlasy. Cole se přikrčil za roh jednoho domu a zahleděl se na konec uličky. Stál tam! Stánek s čaji, odkud museli Wua tahat heverem. A ke Coleově překvapení nebyl zas tak prázdný jako zbytek vesnice.

V tom starém stavení mihlo se něco, co by radši neviděl. Růžová hlava zářila na kilometry daleko. Co ta tady chce? Podivil se Cole a skryt stíny postupoval blíž ke stánku. Seliel nebyla sama, spolu s ní tu byli ještě dva muži, ani jednoho Cole neznal. Připlížil se blíž.

„Ne, to není on!" prohlásil stařík. „Má takové modré listy, vypadají skoro nereálně."

„To je popis za všechny prachy," zavrčel Warren a prohrabával se poličkami s čaji dál.

„Asi to mám!" zvolala Seliel a vyzvedla malý váček. Stařík k ní přiskočil, jal se prohrabávat obsahem.

„Ano, ano! Čaj cestovatele!" zvolal k nebesům.

V Coleovi hrklo. Se zatajeným dechem pozoroval, jak Seliel prohmatává váček s čajem. To je ono, pro tohle přišel. Je to vzácný čaj a je ho jen trochu. Ti, co ho použili, se prý už nevrátili zpátky, a on ho tak nutně potřeboval. Rychle přemýšlel nad svými možnostmi. Pohlédl ke svým nohám do prachu, nemá na vybranou.