Ninjago Legacy - Temný svět [CZ]

Když blesk udeří

„Tati?"

Garmadon vystřelil do sedu, ale náhlá bolest v zádech ho opět přinutila lehnout si na tvrdou zem. Něco ho do zad tlačilo, když v tom si uvědomil, že by měl být mrtvý. Opět se posadil, ignoroval bolest a hnal se na kolena.

„Lloyde? Synu, kde jsi?" řval do tmi. Copak tohle byla smrt? Tohle ho čekalo? Neviděl ani na krok, zašmátral v temnotě před sebou. Dotkl se nějakého studeného kovu. Do prstů ho kopla elektrika, stáhl ruce pryč a temnotu prozářilo matné světlo někde z vršku.

Ne, nebyl mrtvý. Kolem něho se otevíral skalní prostor. Ohromná jeskyně. Stěny byly poražené dráty,  země, na které ležel, byla jen mřížovaná železná plocha, na které všechno stálo. Byl tu panel, kterého se předtím dotkl a holografická projekce ninjago, ktera teď byla stejně mrtvá jako ostrov samotný. A uprostřed mistnosti stál v celé své zašlé kráse samuraj X!

S neuvěřením na něj hleděl. Nechápal to. V myšlenkách se opět ocitl ve Městě stínů, když Overlord nakázal jeho mrtvému synovi ho zabít. Vzpomínal na katanu, na Lloydův prázdný výraz, zavřel pevně oči, aby to neviděl a pak to přišlo. Exploze temné hmoty, kterou on nechápal. Copak byl pořád posedlí temnotou? Potom se propadl do tmi a probudil se tady.

Rozhlédl se.

„Otče," ozval se hlas.

Garmadon se rozhlížel, obracel se na všechny strany, ale svého syna neviděl. „Lloyde!"

„Otče, odpusť mi... Dokázal jsem zachránit jenom jednoho." Nesl se Lloydův hlas prázdnou jeskyní.

„Lloyde, o čem to mluvíš?!" křičel Garmadon, ale ten hlas jeho syna zněl natolik neurčitě, že ani nevěřil, že by byl tady s ním. Že by mu odpověděl.

„Ztratil jsem světlo. Sbohem otče."

Nastalo ticho. Garmadon nevěřícně hleděl před sebe do matného osvětlení jeskyně. Nerozuměl ničemu z toho, co se dělo. Pocítil pálení na pravé ruce. Sykl a podíval se na ni, jeho ruka byla bez škrábnutí, přesto to pálení stále cítil. Chytil se za ni a opíraje se o mecha Samuraje X, posadil se na zem. Naprosto sám, opuštěný a s pocitem viny, ponořil se do meditace, kde doufal, že najde odpovědi na své otázky.

***

Skládka byla zase jednou tichá. Tak tichá, že i ticho samo se radši odstěhovalo někam jinam, než aby zůstávalo v tomto tichém prostředí.

Kai pomáhal Seanovi a Deanovi postavit úkryty i pro ostatní. Po očku stále pozoroval toho vražedného maniaka, který se nebál ublížit vlastnímu příteli.

Zane tam stál, na místě, kde ho zapomněli. Před zesilovacím strojem. Věřil Grumovým slovům možná víc, než vlastnímu přesvědčení. Jay byl jeho přítel a stejně mu ublížil, aby docílil svého. Co se to z něho stalo. Stal se Nejtišším, opravdovým robotem. Vrahem bez slitování. Náhle postrádal veškeré své lidské emoce, postrádal lásku a cit, touhu, zvědavost, chuť něco tvořit. To všechno bylo pryč a on si to uvědomil teď, když ublížil příteli. Protože tyhle pudy by mu to nedovolily. Rozčílením se napřáhl a udeřil do zesilovacího stroje, až se s rachotem povalil na zem.

Stále cítil zlost a vztek, že by přece jen emoce měl? Nevěřil tomu. Uzavřený sám do sebe uvažoval, jestli by opravdu neměl odejít, ale jiná emoce v něm mu to zase nedovolovala. Nerozuměl tomu, copak v sobě může mít tyhle emoce které mu nedovolují opustit své přátele, ale zároveň neviděl nic špatného na tom pro své přesvědčení právě příteli ublížit?

Topil se v myšlenkách dál a dál, a jak ho tak ohnivý bojovník pozoroval, měl dojem, že se snad robotovi převaří obvody. To Kai byl vždycky ten horkokrevný, zuřivý, tvrdohlavý. Stejně jako jeho sestra, uchechtl se. Věděl, že Cole mu stále plně nevěří, stejně jak on nevěřil Zaneovi. A jeho podezření se potvrdilo, co když měl Cole taky pravdu? Mohl by se zase sesypat a upadnout do šílenství, ze kterého už nebude návratu?