Ninjago Legacy - Temný svět [CZ]

Prolog

Klesl prach bitvy, byl konec. Poslední světlo mizelo za obzor spolu se zapadajícím sluncem, než oblohu navždy zakryla temnota.

Kdykoliv vyšlo znovu slunce, přes temný obal se na povrch dostalo jen několik slabých oranžových paprsků. Všechno vypadalo tak smutně, unaveně, odevzdaně. A on nic z toho neviděl.

Neviděl, jak tlaková vlna, která ho spolu s drakem smetla z oblohy, rozmetala i domy všude kolem. Neviděl, že už leží jen v sutinách, které ani zdánlivě nepřipomínali původní moderní dům. Některé, pevnější stavby přece jen vytrvaly, byť okna byla vybitá a většina omítky servaná. Ale to taky nemohl vidět. Stařec se ocitl v naprosté temnotě, jen aby šílenství neprostoupilo jeho mysl.

Zasténal, pokoušeje se posadit. Po levé straně zaslechl zašramocení. Ať to bylo cokoliv, probíjelo se to ze sutin ven. Wu sice nic neviděl, ale slyšel všechno. Na pravé straně zašmátral v prachu, nahmatal svou dřevěnou hůl, pomocí které se zvedl na nohy. Opíral se o ni a šmátral s ní před sebou, byť narážel jen na další sutiny. Pomalými krůčky vydal se pryč, ale nevěděl kam. Nevěděl, co kolem něho je a kam by mohl jít. Zastavil se, opíraje se o hůl, naprosto odevzdaný beznaději.

„Mistře...?" zasténal slabý hlas po jeho levici.

Obrátil tím směrem své kalné oči a holí mermomocí hledal cestu za zdrojem toho zvuku. Vyvedený z míry tím, že někdo z jeho žáků by mohl být naživu, snažil se k němu dostat za každou cenu, až se mu noha svezla po uvolněném kameni.

Wu se řítil dolů, ale před pádem ho zachránily dvě silné paže. Třesoucími se prsty šmátral po kůži toho, koho neviděl. Nahmatal pevné svaly, rukama se dotkl mužovy hrudi. Tam kde roztrhaná látka nezakrývala tělo, cítil Wu lepkavou krev. Prsty hmatal dál, přes krk až na tváře a vlasy. Muž byl vyšší než on, široké tváře a zlomený nos.

„Mistře..." vydechl hluboký hlas, když si uvědomil, že Wu ho nevidí.

Vzal starce do náruče a usedli na sutiny.

„Cole?" zašeptal Wu.

„Ano, ano, jsem to já," smál se povzbudivě Cole, spíše pro sebe.

Wu se usmál, ale zakalené oči upíral někam za ninju, zatímco Cole to všechno viděl. Tu zkázu kolem sebe. Dřív květnaté město, plné nedozírných možností, bylo srovnáno se zemí. Změněno v prach, žádná budova nezůstala stát, krom těch opravdu nejpevnějších. Výjev kolem něho připomínal apokalyptické filmy, na které se vždycky rád díval, a bavil se představou, že tohle nikdy nenastane.

Přivinul si svého mistra k hrudi. Těžko uvěřit, že se to opravdu stalo. Zbyli snad jen oni dva? Poslední žijící... Ne, to nemohla být pravda.

O kousek dál se pohnul kus betonu ze spadlého krámku. A znovu, jako kdyby se někdo chtěl vyhrabat zpod. Cole odložil starce šetrně na zem, Wu špicoval uši, aby alespoň všechno slyšel. Cole se zvedl na nohy a pospíchal tomu chudákovi na pomoc. Popadl mohutný kus betonu, vydral z hrdla zařvání a odhodil ho stranou. Z pod betonu a zvířeného prachu se vykuckala rezavá hlava.

„Jayi!" zvolal Cole a pomohl dusícímu se příteli z prachu.

„C-Cole, kuck, Cole!" křičel ninja blesku, vrhaje se svému parťákovi kolem krku. „C-Co se stalo, kde jsou ostatní?"

„Prohráli jsme Jayi. Temnota zvítězila," vzdychl Cole.

Jay nevěřil svým uším a všemožně se ohlížel kolem sebe. „Ne, to nemůže být pravda. Co Lloyd? Kde je Lloyd."

Cole rozevřel ústa v němé odpovědi, ale neměl co říct. Ohlédl se po senseiovi, který upíral svůj slepý pohled do dálky k zapadajícímu slunci.