Ninjago Legacy - Temný svět [CZ]

Kniha Ninjago

„Úkol?" Zane byl zmatený, byť by to na jeho kamenné tváři těžko někdo poznal.

Grum se zase zakřenil. „Určitě! Že jsi tady, to musel někdo napsat. Stačí toho člověka najít!"

Zane se zamyslel. „V Oblačném království se píšou osudy. Co tím myslíš?"

„Že tady u stolů sedí lidé, jejichž pracovní náplní je celý život sedět, škrábat něco husím brkem do pergamenu a většinou tím zničit pár životů. Pojď ukážu ti to... Jen se prosím tě obleč."

Zatímco se Zane oblékal a snažil se bílou šálou zakrýt tu jizvu na svém krku, Grum vyhlížel dveřmi ven. Oblačné království bylo úžasné. Tolik mraků kolem vás, měli jste pocit, že jste se vznášeli několik tisíc stop nad zemí...

Vlastně jste se vznášeli několik tisíc stop nad zemí a nikdo opravdu nevěděl, co je tam dole. Vzhledem k tomu, že do oblačného království se dá dostat z Ninjaga přes kvílející alpy okem bouře na hoře nářků, hodně lidí předpokládá, že se nachází někde nad Ninjagem, i když se tam píší osudy všech.

Město vystavěné na mracích, které se skládá z několika překrásných budov, spojenými mezi sebou mosty, na kterých stojí sochy bojovníků osudu, ať už to znamenalo, co chtělo. Nejúžasnější dominantou království ale beze sporu byla věž, kde v její nejvyšší komnatě byl uschován Meč svatyně.

„Výborně, už můžeš mezi lidi," zvolal Grum, když se vedle něho Zane objevil oblečený. Chlapec otevřel dveře a vystrčil Zanea ven. „Pojď, ukážu ti to tady!"

Takový robot z Ninjago si ani nedokázal představit, jakou nudu tady musí zažívat malé dítě, když ho nebaví psát. Není divu, že Grum občas unikal do jiných světů, aby se něčemu naučil. Za tu krátkou dobu spolu prošli tři budovy na jednotlivých mráčcích. Nikdo Zaneovi nevěnoval pozornost, všichni psali, nebo přenášeli svitky, nebo stáli a vykládali si o tom, co pro koho napsali.

Zane by rád třeba jenom zastavil a naslouchal lidem. Ty příběhy o jiných lidech od lidí, které ty příběhy stvořili. Možná by rád potkal toho, kdo napsal jeho příběh. Třeba by se i něco dozvěděl o svém životě. Proč je takový, jaký je, kde vzal své schopnosti, když je robot a schopnosti se evidentně dědí pokrevně. Nerozuměl tolik věcem a náhle měl pocit, že má odpovědi přímo na dosah ruky.

Ale malý chlapec Grum tahal Zanea všude možně. „Kam to vlastně jdeme?"

„Pšt! Radši s nikým nemluv!" okřikl ho chlapec. Zane se ale zastavil na mostě jen aby si prohlédl zvláštní sochu. Naklonil hlavu na stranu, přemýšlel, proč se mu ty sochy zdají tak moc povědomé. Ta, na kterou se teďka díval, byl dozajista pirát. Kamenné zpodobnění bukanýra, jenž překonával oceány a užíval si života plnými doušky. Svíral v rukách kosu.

Obrátil se na Gruma. „Říkal jsi, že ty sochy vyobrazují bojovníky osudu?" Grum přikývl.

„Co to bylo za lidi?"

„No..." chlapec se neznatelně ošil. „Pocházeli z vašeho světa. Říká se, že ho zachránili. Ale na to teď není čas! Podívej, něco je s Ninjagem hodně špatně!"

Zane se podivil. „Co tím chceš říct?"

Grum se opatrně rozhlédl a přišel až k Zaneovi. Naznačil mu, aby se snížil na chlapcovu úroveň. Až se Zane předklonil, Grum mu neslyšeně zašeptal do ucha jednu jedinou větu. „Lloyd měl vyhrát poslední bitvu."

V Zaneovi hrklo. Srdce z čistého ledu se mu rozbušilo rychleji, pohlédl na chlapce a poprvé za celou tu dobu spatřil Grum v robotově tváři něco jiného, než ledový klid. „C-cože měl?"