Rudé oči. (Naruto FF)[DOKONČENO]

Pain

Klečela jsem nad jeho tělem a tiskla svou ruku na jeho. Rozdíl spočíval v tom, že má byla plná života kdežto jeho ruku už život dávno opustil.

Zlomili mu vaz. Několika měsíčnímu miminku nějaký ninja ze skryté písečné zlomil vaz. A aby to nebylo málo tak mu vyryl znak písečné na čelo. Krev už zaschla, ale ta rána... Shikamaru seděl naproti mě a držel Izukovu ruku z druhé strany, a i když se snažil, také mu tekly slzy.

Za chvíli se, ale ve mně začal rozpínat jiný pocit. Vztek a nenávist. Tyto pocity v mém nitru zatlačily na nějakou dobu smutek do rohu. Prudce jsem se zvedla a začala utíkat, od toho těla. Od těch schránek lidí kteří byli zabiti. Od lidí, které jsem nedokázala ochránit.

Doběhla jsem na místo kde se náš tým zrodil a dala průchod své bolesti a vzteku. Řvala jsem tak hlasitě, že z lesa začali vylétávat ptáci.

Naruto POV:

Tiše jsem ji pozoroval jak řve a sám cítil jak se z jejího srdce utrhl jeden kus. Chvíli jsem ještě vyčkával a pak jsem vykročil ze stínu. Lekla se mě a uskočila, ale když mě uviděla, zhroutila se na trávu a začala brečet.

Opatrně jsem si k ní sedl a objal ji. Nic lepšího než obětí mě nenapadlo. Prostě jí zemřel někdo drahý a já jí chtěl utěšit. Chvíli jsme takhle zůstali v objetí. Za chvíli mi se mi podívala do mých očí a políbila mě.
Chvíli jsem byl zaražený, ale pak jsem jí začal jemně polibek oplácet.

Shikaru POV:

Políbila jsem Naruta a on mi za chvilku polibek začal opětovat. Byl to jediný způsob jak zajistit abych na chvíli zapoměla. Za chvíli jsem se odtáhla a společně jsme vyšli k hrobům. Zjistila jsem, že ten kdo zaútočil na vesnici byl Orochimaru a zabil třetího hokageho. A zítra se konal pohřeb.

Zmizela jsem od ostatních a došla za vesnici.
Procházela jsem lesy poblíž Konohy když jsem někoho zaslechla.
"Ty toho fakt moc nenamluvíš, že jo?"
Ten hlas jsem znala, ale zrovna teď jsem se s Fūhem bavit nechtěla. Pokračovala v chůzi.

"Docela se mi líbí tvůj charakter."
Zastavila jsem a ohlédla se. "A tím chceš říct co?"
"Docela by ses hodila na jestřábího senina. Jsi vytrvalá, tichá a odhodlaná. To jsou dobrý vlastnosti. "
Jen jsem zírala. "Mám být tvou žačkou?"
"Jo. Tak něco."
Chvíli jsem si tu nabídku přemítala v hlavě.
"Tak fajn." Odpověděla jsem nakonec.
"Dobře. Vyrážíme za deset minut. Sbal se a rozluč se.

Vrátila do vesnice, sbalila si nejnutnější veci a pomalu se začala vracet. Naposledy jsem se z dálky podívala na Naruta, Sasukeho, Sakuru a ostatní a vyšla jsem branami vesnice. Odešla jsem abych zesílila a pomstila svého bratra.