Rudé oči. (Naruto FF)[DOKONČENO]

Neznámý muž

Bylo to už víc než půl roku od doby kdy se zrodil tým 7. Měli jsme za sebou už dost misí a dokonce jsme měli i jednu misi typu C. Na začátku jsem sice byla dost skeptická, ale pak jsem oba členy mého týnu poznala a začala je vnímat jako bratry.
Zrovna jsme skončili misi a čekali na novou, když začal Naruto vykřikovat.
"Dejte nám už konečně nějakou pořádnou misi. My už nejsme malý děcka dattebayo!" Chjo, no už jsem čekala kdy se ozve. Sice jsme už byli na céčkové misi, ale v té době byla zima a Naruto dostal horečku.
"Jste ještě genini Naruto, takže dostáváte mise typu D a někdy C. Když na tom, ale tak trváš tak vám přidělím misi typu C. Doprovod vážené osoby."
"Jo!" Vykřikl nadšeně a nedivila bych se kdyby proskočil střechou.
Sama jsem z toho byla dost nadšená, ale dát to najevo před ostatnimi by teď byla chyba.
Sasuke sice jen předvedl svoje "Hmm", ale uviděla jsem v jeho očích nadšený záblesk.
Poté co jsme přijali misi jsme, čekali před branami Konohy. Měli jsme doprovázet jistou osobu do Bleskové země.
Po 20 minutách:

Zatím stále nikdo nepřišel a na Narutovi bylo vidět že se užírá nudou. Sasuke jen seděl a vrhal svůj vražednej pohled někam na cestu (asi se snažil si představit smrt toho neznámého) a já? Mně se podařilo usnout a celých dvacet minut prospat. Probudil mě až Naruto svým výkřikem
"No konečně!"
Ukázalo se, že ten člověk kterého máme strážit je ninja ze Skryté Oblačné kterého pronásledují ze skryté písečné. Byl to vysoký muž s dlouhými bílími vlasy které mu sahaly po ramena. Okamžitě jsem se postavila a opřela se o strom.
"Jmenuju se Fūho Nami a máte mě doprovodit do Oblačné. Takže jestli tam někdy chceme dojít tak sebou pohněte." Štěkl na nás a ani se neobtěžoval zastavit v rychlé chůzi.

Většinou jsem se nenaštvala rychle, ale co bylo moc, to bylo moc. Nabrala jsem rychlost a nakráčela mu do cesty.
"Aby bylo jasno, to vy jste se dostavil o 20 MINUT POZDĚ! Takže nám laskavě neříkejte co máme dělat. Laskavě si srovnejte priority vážený!"
"Shikaru nemusíš být nepříjemná, ale je pravda, že jste dorazil pozdě." Ozval se Kakashi a já protočila oči.
Byla jsem dost naštvaná, ale hádání se s nějakým chlápkem by byla otrava a tak jsem až do příchodu večera nepromluvila.

Nakonec jsme došli k malému jezeru a tam zastavili.
"Tady se zastavíme  a brzo ráno vyrazíme." Prohlásil Kakashi a začal připravovat oheň.
"Ale mistře Kakashi, vždyť ještě můžemejít dál! No tak Shikaru, řekni něco!"
"Dneska bychom tu už měli zůstat." Prohlásila jsem a vybalila si tlustý plášť který jsem měla ssebou. Naruto se sice ještě snažil přemluvit mistra a dokonce se obrátil  a Sasukeho, ale nakonec se jen s naštvaným výrazem posadil vedle mě a vybalil si deku.

Když padla noc a ostatní už usli tak jsem se doloudala ke stromům které byly opodál a posadila se na ně. Stejně jako můj bratr jsem se ráda dívala na mraky a obecně na oblohu. Jenže moje obloha byla v noci kdežto bráchova ve dne. Když jsem dosedla tak jsem si lehla na té větvi a nemyslela vůbec na nic.
"Ty moc nemluvíš ne?" Ozval se za mnou hlas.
Okamžitě jsem vyskočila na nohy a oskočila na vedlejší větev.
"Ty se mě bojíš?" Zeptal se ten hlas a já rozpoznala toho člověka. Byl to ten chlap kterého jsme měli doprovázet.
"Co jsi vlastně zač?"
"Jsem jestřábí senin ze skryté oblačné."
Senin?! To jsou jedni z nejsilnějších ninjů!
"Takže vy umíte Přivolávací techniku?"
"Jo."
S těmito slovy jsem se otočila a zase si sedla.
"Ty máš ráda oblohu?"
Jen jsem mlčela a dívala se na hvězdy a jejich obrazce.

Asi po třiceti minutách jsem se vrátila k ohništi a usla.

                   Druhý den

Když jsem se probudila, tak jsem se jen upravila a vzbudila ostatní. A po krátké snídani jsme se vydali na cestu. Během ní se Naruto se Sasukem kočkovali, Fūho spal při chůzi, mistr si četl a já mlčela. Pak mi, ale přišlo divný že si mistr Kakashi furt čte a tak jsem mu nakoukla přes rameno. A v té chvíli jsem zrudla až ke kořínkům vlasů. Jak někdo tak vážnej může číst takový prasárny?! Ten kdo to napsal je fakt zvrhlý prase. Pomalu jsem se připlížila ke klukům a všechno jim o Kakashiho knize řekla.
Dalo by se říct, že zareagovali úplně jako já a byli ruďejší než rajčata. Pak se Naruto ozval.
"Jak někdo může číst takový prasárny?"
Myslím, že to Kakashi slyšel, ale každopádně na to nereagoval.

Zanedlouho jsme dorazili do Bleskové země a uviděli skálu na které byla skrytá oblačná. Započali jsme teda výstup po strmé stezce a Naruto se do toho samozřejmě vrhnul po hlavě. Dneska jsem, ale měla fakt dobrou náladu a tak jsem vyrazila za ním. Běželi jsme a mě vlály krátké černé vlasy v culíku. Mimochodem stejný  účes má i můj bratr. Asi tak v polovině nám došla pára a já s Narutem jsme se svalili na kamenitou zem. Oba jsme ztěžka oddychovali a já jsem začínala cítit, že potřebuju vodu.
"Naruto nemáš něco k pití?"
"Ne, ale taky bych se napil." Odpověděl zadýchaně.
Nevím proč, ale najednou jsem pocítila strašnou touhu něco udělat, a bohužel moje tělo zareagovalo dřív než mozek a já jsem Naruta objala. Chvíli vypadal dost překvapeně, ale pak mě objal taky. Chvíli jsme tak zůstali. A odlepili jsme se o sebe až když dorazil mistr Kakashi, Fūho a Sasuke. Obličejem jsem mohla klidně tumfnout rajče a Naruto na tom byl stejně. Kakashi tomu nevěnoval sebemenší pozornost a dál hltal ty svoje nechuťárny a Fūho jen zdvihl obočí. Tak jsme se znovu vydali po té cestě. Za chvíli mě,ale jedna chladná ruka chytila za zápěstí a strhla mě dozadu. Nejdřív jsem chtěla vykřiknout, ale když jsem zjistila kdo to je, uvolnila jsem se.
"Co chceš Sasuke?"
Sasuke se na chvíli zatvářil rozpačitě, ale pak tiše řekl.
"Ty miluješ Naruta? Protože mě jsi nikdy neobjala."
No tak teď jsem fakt nemohla a předvedla Sasukemu atomový výbuch smíchu. Toho to sice překvapilo, ale ještě víc ho překvapilo to že jsem mu skočila kolem krku a navíc ho políbila na tvář. Ta okamžitě nabrala nachovou barvu a on se usmál.
"No tak! A já zůstanu vosk?" Zavolal Naruto a přiřítil se k nám dozadu.  Taky jsem mu dala pusu na tvář, položila jim oboum ruce kolem ramen a se společným smíchem jsme dorazili do vesnice.