Divergence - Jiný zachránce

Nový členové neohrožených

Pořád mi tu chybí. Má matka kterou někdo zabil. Její tělo se našlo v tréninkové hale. Někdo ji zastřelil.
Teď tu musím žít bez ní.
Mám ještě otce Maxe, je to vůdce neohrožených,a každý ho zná. A pak je tu ještě můj bratr Peter. Než máma zemřela měli jsme dokonalý vztah. Teď se mnou mluví jen, když mě chce ztrapnit, nebo když něco potřebuje, protože ví, že já to dokážu zařídit. Každý ve mě vkládá svou důvěru a nechci je zklamat. Z mých příbuzných, které znám je to všechno. Málem bych zapomněla na své kamarády.Mandy je má nejlepší kamarádka,už od doby kdy jsme začali chodit do školy a je taky od neohrožených. Vlastně všichni moji kamarádi jsou od neohrožených. Henry a Mark jsou mí další přátelé. Mandy říká, že nám všechny holky závidí, že jsou naši kamarádi i když si myslí, že to není kamarádství ale něco vážnějšího. To si ale myslí snad všechny holky a to je jim teprve 14,  jen já jsem nejmladší a je mi ještě 13.

Dneska u večeře se k nám měli přidat nový členové neohrožených, kteří složili zkoušky. Max chtěl, abych společně s Peterem byla nahoře. Vždy když něco ohlašuje je na vyšším místě, aby viděl na své tzv. ovce. Říká tak těm lidem kteří potřebují vůdce. Dnes jsem s ním ale nešla chtěla jsem zůstat dole.
Moc jich nezůstalo a všichni byli oproti mě tak velcí. Vím, že jsou starší, ale vedle nich sem si připadala hrozně malá. Mandy mi taky říká, že jsem malá a má pravdu, oproti všem jsem menší.
Potom, co Max dokončil svůj proslov, jsem se konečně mohla najíst. Odnesla jsem zbytky a mířila domů. Šla jsem po chodbě a slyšela, jak za mnou někdo běží. Otočila jsem se.
,,Ahoj, ty jsi tu nový? " zeptala jsem se, protože jsem ho neznala.
,,Jo, právě jste mě mezi sebe
vzali. "odpověděl .
,,Nebudu ti blahopřát." 
,,To jsem taky nechtěl i když nevadilo by mi to. Ale kvůli tomu jsem za tebou nepřišel.  Chtěl jsem se tě zeptat, jestli nejsi Maxova dcera? "
,, Jo jsem. Kdo jsi vlastně ty? "
,, Eric. "
,,To jsi za mnou běžel jenom kvůli tomu, že ses mě chtěl zeptat jestli nejsem Maxova dcera? "
,, Jo a co má být. Slyšel jsem, že jsi fakt dobrá, že nikdy nemineš. "
,,Léta prakce. Učím se od šesti let. "
,,Max teda tvou výchovu neohroženého děvčátka nezanedbal. "
,, To mě začala učit moje matka. "
,, Aha. Tak já už jdu čau. "
Ten byl divnej. Ale měl tak svalnatý ruce, že kdyby mě vzal třeba za ruku asi by mi ji rozdrtil. Pomyslela jsem si.

Konečně jsem došla do tréninkové hali. Vždy po večeři chodím trénovat asi na dvě až tři hodiny. Mandy mi říká, že je to moc, ale Max mě to tak naučil. Šla jsem si zavrhat noži. Ze začátku jsem to zkoušela ze stoje, pak za chůzi a běhu. Vždy jsem se trefila doprostřed. Pak jsem si oběhla celou halu. Vrátila jsem se zpět k terčům a vydýchala se. Slyšela jsem kroky, někdo tu je. Dívala jsem se za zvuky kroků, které se každou vteřinou přibližovaly. Konečně jsem neznámému člověku viděla do tváře. Byl vysoký a měl vypracované tělo, které šlo vidět i přes jeho tričko. Nevím proč ale obličeje jsem si všimla až přišel ke mě. Odložil si věci na stolek a podíval se směrem na terče a v každém z nich zabodnutý nůž přesně ve středu.
,,To jsi udělala ty? " ohromeně se zeptal.
,,Jo. "
,, Kolik ti je?  "
,,13"
,,Vidím, že střílet na terč ti jde. "
,,Moje specialita. "
Pousmál se, ale nic dalšího neřekl.
,, Kdo jsi? " zeptala jsem se, protože to byl další, kterého jsem neznala.
,, Jsem Čtyřka. "
Byla jsem zvyklá na takovéhle neobvyklé jména. U neohrožených je mělo docela dost lidí.
Šla jsem si pro své nože. On mezitím odešel k boxovacímu pytli.
Bylo to divné tu trénovat s někým.
Po dvou hodinách jsem se chystala, že půjdu. Myslela jsem, že tu zůstal, ale asi někdy neslyšně odešel. Tak jsem šla taky.