Divergence - Jiný zachránce

Nováčci

Peter půjde dnes na obřad volby a společně s Maxem ho budeme doprovázet. Zajímalo by mě jestli přeběhne. Vstoupili jsme do budovy a Max se šel připravit na ceremonii, protože jí společně s ostatními vůdci frakcí bude uvádět. Šla jsme se posadit společně s Peterem na tribuny, na kterých nikdo nebyl. Museli jsme ale přijít dřív kvůli Maxovi. Nemohla jsme si nevšimnout, jak je Peter nervózní. Potily se mu ruce a otíral si je do kalhot.
,,Ještě by jsi mohl začít brečet." popichovala jsme ho.
,,Až budeš na mém místě, tak něco říkej." už dlouho jsem ho neviděla tak soustředěného a chtěla jsem se smát. Smích jsem prozatím zadržela.
Vím, že mám dobré pozorovací schopnosti. Dívala jsem se na davy lidí, kteří nejednou začaly proudit do budovy. Zahlédla jsme tam své přátele, kteří se vydali k nám. Peter se napřímil a jakoby všechna nervozita z něho opadla. Právě jsem si uvědomila, že Uriah si dnes bude taky volit. Přeskočila jsem sedadla za sebou abych nemusela obcházet Petera a šla jsem za ním. Seděl pár řad nad námi společně se Zekem a jeho matkou. Nebyl jako Peter byl uvolněný a už vůbec ne nervózní. Bavil se se svou rodinou jako kdyby se nic dít nemělo.
,, Čau, už víš kam půjdeš? " zeptala jsem se Uriaha.
,,O tom se přece nemluví " odpověděl a zazubil se na mě.
V tom nás zarazila Uriahova matka.
,, Leslie běž prosím ke svému bratrovi za chvíli se začne."
Otočila jsem se a uviděla plná sedadla lidí. Na pódium nastupovali vůdci frakcí a mezi nimi i Max. Běžela jsem po schodech dolů a jako jediná jsem je vyrušovala od začátku ceremoniálu. Jakmile jsem dosedla začali mluvit.
Neposlouchala jsem je a místo toho jsem se vyptávala.
,, Mně to můžeš říct. Tak kam chceš jít? "
,,Buď už ticho." okřikl mě a věnoval se končícímu zahájení.
,,Jakmile přečtu vaše jméno předstoupíte." slyšela jsem Marcuse.
Začal vyjmenovávat jména,která pro mě byla neznámá.
,, Caleb Prior. " vyvolal další jméno.
Přišel tam vysoký kluk v šedém oblečení, vzal dýku a řízení se do dlaně.
,, Sečtělý. " prohlásil Marcus a vysoký mladík se posadil na tribuny modře oblečených, kteří ho moc vřele nepřivítali, jelikož byli zaskočeni jako všichni ostatní v této budově. I mě to udivilo, protože odevzdání většinou zůstávají ve své frakci. Díky tomu mě ceremoniál začal bavit.
,, Beatrice Priorová." vyvolal Marcus další jméno, zřejmě jeho sestry.
Menší dívka s vlasy v drdolu udělala stejný proces jako ostatní předtím a její krev spadla do žhavých uhlíků.
,,Neohrožení. "
Celou místností přeletěla vlna údivu.
,,Budeme mít škroba" slyšela jsem Petera říct ,, ten tu moc dlouho nevydrží. "
Spousta lidí si šeptali a Marcus je okřikl.
,,Klid prosím."
Nastala chvíle klidu, kdy vyvolal další jméno. Neposlouchala jsem ho a přemýšlela nad dívkou z odevzdanosti. Najednou Peter vstal a já si uvědomila,že je na řadě. Každý ho pozoroval včetně mě. Nakráčel tam s hlavou vztyčenou.
,,Neohrožení. " prohlásil Marcus.
Další na řadě byl Uriah. Doufala jsem, že tady zůstane a přání se mi splnilo. Posadil se dopředu ke všem šestnáctiletým, kde byl Peter, Uriah a ostatní lidi z původních neohrožených. Mezi nimi jsem zahlédla i neznáme tváře přeběhlíků a Beatrice.

Najednou byl konec a všichni se vytráceli z budovy. Chtěla jsem jít taky,ale zastavil mě Max.
,,Pojď se mnou. Chci ti někoho představit." chytil mě za ruku a vedl mě k balkónu, kde byli všichni vůdci. Vystoupila jsem po schodech nahoru a vešla do místnosti. Nevěděla jsem,co mám dělat, byla jsem nervózní, protože tihle lidé mají v rukou celé město. Navíc jsem si vzpomněla na vloupání k sečtělým. Max mě představil i když jsem je dávno znala a potřásli jsme si rukama. Jeanine o mě projevila větší zájem než ostatní.
,, Slyšela jsem o tobě spoustu věcí." začala se mnou konverzaci.
,,Doufám,že jen ty dobré." odpověděla jsem.
Jeanine se na mě pousmála a mluvila dál.
,, Chtěla bych s tebou být za dobře a nemít problémy. Proto se tě chci zeptat, jestli se na tebe můžu spolehnout? "
,,Jistě." otázka mě zaskočila a začala jsem přemýšlet jestli neví o tom vloupání.
,,Ráda bych, aby jsi mě někdy navštívila, chtěla bych s tebou něco probrat." v tom momentě mě vzal Max za ruku a táhl mě pryč.
,, Už musíme jít, musíme přivítat nováčky. "

Společně jsme se vrátili na základnu neohrožených a já šla do našeho bytu.
,,Dnes bych chtěl, abys byla se mnou nahoře. Budu tě tam čekat za deset minut. Potom odešel a já za chvíli po něm. Ráda se chodím dívat k nováčkům. Vím,že je to zakázané, ale já si nemůžu pomoct. Nenápadně jsem zašla do chodby směrem k nim. Tento rok jich moc nebylo. Vypadali nadšeně, ale uvidíme za pár dní. Zbývají dvě minuty a já dobíhám za Maxem. Vešla jsem nahoru a dívala se na ostatní. Jídelna už byla plná a Max spustil svůj proslov. Nic se na něm nezměnilo, ani nechápu proč mě tady chce. Sešla jsem dolů a sedla ke stolu, kde byl Čtyřka. Za tu dobu co se známe jsme se dost zblížili. Ráda mu pomáhám s výcvikem a tento rok jak se tak dívám bude velmi zajímavý.