Divergence - Jiný zachránce

Požár

Nevím, co se stalo. Nás by nikdo napadnout nemohl, kdo by si troufl na neohrožené.
Max mě učil, co mám dělat, když se něco podobného stane. Z podpostele jsem vytáhla můj opasek s noži a zbraň. Vyběhla jsem z našeho bytu. Chodba byla plná kouře, někde muselo hořet. Musím se dostat ven, poběžím směrem k vlakům měli by tam být i ostatní. Na chodbě nikdo nebyl většina už byla pryč.
Chvíli jsem běžela. Vdechla jsem kouř a začala se dusit. Bylo to hrozné nemohla jsem popadnout dech. Skácela jsem se k zemi. Už jsem se chtěla rozloučit se životem, tady mě přece nikdo nemůže zachránit. Posadila jsem se a u toho jsem nepřetržitě kašlala. Pokusila jsem se stoupnout a běžet dál, ale je to hrozně těžké. Ani jsem neslyšela, že ke mě někdo přiběhl.
,,Vstávej musíme pryč! " řekl neznámí cizinec v masce.
Popadl mě za ruku a vytáhl na nohy. Nepřestávala jsem kašlat a sotva jsem pletla nohama. Táhl mě za sebou od toho požáru. Kouř začal ustávat a já přestala kašlat. Pustila jsem se jeho ruky a běžela jsem sama. Konečně jsme doběhli k vlakům, kde byli i ostatní.
,,Tady jsi, už jsem si myslel, že tam chceš zůstat. " řekl Max.
Objal mě a přitiskl k sobě. Odtáhla jsem se od něj a chtěla jsem zjistit, kdo mě zachránil. Předtím měl masku, ale teď si ji sundal a nepoznala jsem, kdo to byl. Dívala jsem se na všechny, o kterých jsem si myslela, že to budou. Hledala jsem marně, prostě jsem ho nepoznala. Cítila jsem silný dotek na svém rameni. Tak strašně jsem se lekla, že jsem naskočila. Nebyla jsem zvyklá, že by se mě někdo dotýkal. Zasmál se a já se na něho otočila.
,, Je vtipné se na tebe dívat, když někoho hledáš. Jsem Uriah. " představil se mi.  ,,Tvoje jméno mi říkat nemusíš, znám tě. Jsi dcera Maxe. Leslie. "
,,Jo to jsem. "
Poznala jsem ho na první pohled, když byl Peter malý, byli nejlepší kamarádi. Teď už se spolu moc nebaví.
,,Jo a chci ti poděkovat, že jsi... "
,,Není za co, věřím, že by jsi to taky udělala. "
,, Teď se chováš trochu jako odevzdaný."
,, No jo, ale ty jsi víc odevzdaná. Znám tě přece. Pamatuješ, jak si dávala odpadlíkům to jídlo. "
,, Byli to malé děti a potřebovali ho. "
Řekla jsem na svou obhajobu, aby si nemyslel, že jsem třeba divergentní.
,,Neboj já tě neodsuzuji. Jenom, že to bylo hrozně milé. " a když dořekl poslední slovo trochu se začervenal.
,, Kolik, že ti vlastně je? " zeptal se.
,, Už 14. "
,,Tak co Uriahi zachránil jsi mou sestru?  " vpletl se mezi nás Peter
,, Jo a měl jsem ji tam radši nechat? "
Dál jsem to už poslouchat nechtěla a odešla jsem za Mandy. Chvíli mi trvalo než jsem ji našla. Seděla sama na kolejišti. Přisedla jsem si vedle ní. 
,,Čau. "
,,Čau, o čem jste se bavili s tím hezkým klukem. "
,,Je to Peterův kamarád. Ty si myslíš, že je hezkej? "
,, Je nádhernej, pozorovala jsem vás a šlo vidět, že ses mu líbila. Je pravda, že ty se líbíš snad každému klukovi. "
,,To si nemyslím. Spíš s tebou by chtěl každý chodit. "
,,Jo a co ten Eric o kterém jsi mi říkala, nebo Čtyřka. A myslím si, že se líbíš i Henrymu a teď k tomu, jak že se jmenoval?"
,,Uriah. "
,,A ještě řekni, že se ti nelíbí. "
,,Jo líbí. "
,,Tak vidíš. Vůbec se těm klukům nedivím. Za a) jsi Maxova dcera za b) jsi dokonalá neohrožená a za c) vypadáš tak dokonale, že to víc ani nejde. "
,,Díky. To si snad ani nezasloužím. "
,,Hele ale mám na tebe jednu prosbu. Mohla bys něco pro mě udělat? "
,,Jasně, že jo. "
,,Chtěla bych, aby jsi vypla kamery. Chci si od sečtělých vzít nějakou knížku, pro kámoše. On je taky sečtělej a nemá do té knihovny přístup. "
,, Jo ale u sečtělých to nebude tak lehké, mají to tam hodně střežený."
,,Já věřím, že to dokážeš. "
,,A nemyslíš, že nás potrestají. "
,,To by udělali, kdyby věděli, kdo to udělal. "