Divergence - Jiný zachránce

Náročný den

Vzbudila jsem se poměrně brzo. Vstala jsem a odešla do obýváku. Hodiny ukazovaly 6:43. Spát se mi už nechtělo. Pořád jsem musela myslet na to, co jsme včera udělali. Lehla jsem si na sedačku. Pomalu mi klesaly oční víčka.

,, Vstávej! " vykřikl na mě Peter a třásl se mnou.
,,Jo už jdu a nesahej na mě! "
Doběhla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlékla do černých kalhot a tričku. Přes to jsem si oblékla černou bundu a schovala pár zbraní. Obula boty, jak jinak než černé. Vlasy jsem si rozčesala a stáhla do culíku. Pak jsem šla do koupelny a udělala hygienické potřeby a šla do školy. Šla jsem pozdě Mandy tu nebude. Když mě Peter probudil už odcházel do školy. Možná to ještě stihnu mám pět minut a už jsem skoro u školy.
Proběhla jsem kolem vratné, ta se jenom podívala, kdo jsem a vrátila se ke své práci. Doběhla jsem ke třídě a rozrazila dveře. Učitelka tu ještě není. Sedla jsem si na své místo, když začalo zvonit. Další den tu musím přetrpět. Pak si můžu dělat, co chci.

Domů jsem přišla utáhaná. První co jsem udělala bylo, že jsem padla do postele.
,,Les můžeš jít prosím tě se mnou? " řekl Max.
,,Né teď ne. " zanaříkala jsem.
,,Máš smůlu půjdeš a netvař se tak otráveně. Půjdeš k Čtyřkovi pomoct s nováčkama. "
,,Proč?! "
,,Eric jde totiž s námi k sečtělým vyřešit ten případ o kterém jsem ti včera říkal a Čtyřka potřebuje pomoct."
,,Fajn tak jdu " řekla jsem otráveně.
,,A trochu se usmívej. "

,,Čau. "
,,Ahoj. "
,,Jak je?" zeptal se Čtyřka.
,,Unaveně. "
,,Nedivím se. "
,,Proč? "
,,Vím, kde jsi včera byla. "
,,Jo a kde? "dělala jsem hloupou.
,,U sečtělých. Myslel jsem, že jsi mě viděla, když jsem vás pozoroval, jak naskakujete do vlaku."
,,Já si říkala, že nás někdo pozoruje. Prosím ale neříkej to nikomu. "
,,To bych neudělal. Nezaslouží si mou informaci. "
,,Díky moc. " řekla jsem až moc nadšeně.
,,Hej nemiřte na sebe těmi zbraněmi!!" vykřikl na jednoho z nováčků Čtyřka.
Byli jsme zrovna venku střílet. Došel k nim. Oni mezitím se vrátili tam kam mají jakoby nic neudělali. Čtyřka se k němu přiblížil. Něco mu šeptal do ucha. Nevím co, jenom jsem je pozorovala. Pak se podíval, jak vystřelil na terč. Trefil se ne úplně do středu. Čtyřka se vrátil zpátky za mnou.
,,Na co mě tu potřebuješ? Všechno zvládáš sám. "řekla jsem mu.
,,Mě to samotného nebaví. Mám potom pocit, že si všichni užívají a já tady musím trčet."
,,Vždyť sis tu práci vybral. "
,,Já vím a kdybych si měl vybrat znovu svou volbu bych neměnil. "
odpověděl.
,,Tak jo pojďte sem! " zakřičel na ně.
,,Pro dnešek to stačí. Ty už můžeš jít taky. "
,,Fajn tak ahoj. " a odešla jsem.

Chtěla jsem se stavit za Uriahem. Ještě musím zjistit kde je. Šla jsem se podívat k tetovacímu salónu pak do jídelny. Tam jsem našla jeho bratra. Zeke mi řekl ať se podívám k nim domů.
,,Ještě vědět, kde to je? "
,,Běž po této chodbě, pak doleva dojdi až na konec a potom doprava. Jsou to třetí dveře z prava . "
,,Moc děkuji. "

Došla jsem ke dveřím k jejich bytu. Zaťukala jsem. Chvíli jsem čekala, ale asi tam nikdo nebyl. Budu se muset vrátit domů. Třeba ho zítra potkám. Vracela jsem se domů. Zklamaná z toho, že jsem ho neviděla. Zahnula jsem za roh. Tvrdě jsem do někoho narazila.
,,Pardon. " omluvila jsem se mu. Zvedla jsem hlavu, abych se mu podívala do očí.
,,Nic se neděje. " řekl Uriah.
Úplně jsem se rozzářila, když jsem ho uviděla.
,,Hledala jsem tě, kde jsi byl? "
,,S tvým tátou u sečtělých. Skoro nás odhalili, ale svedl jsem je ze stopy. Máš chvíli čas? "
,,Jo jasně. "
,,Dobře, co kdyby jsi se mnou šla na tetování? " chytil mě kolem pasu.
Normálně bych se odtáhla, ale od něho to bylo příjemné.
,,Jo. To zní dobře. "

Došli jsme sem. Vydali jsme se ke stojanům s obrázky.
,,Jaký se ti nejvíc líbí?" zeptal se mě.
Chvíli jsem se rozhlížela.
,,Nevím jaký tobě? "
,,Tamten nahoře. "
Ukázal na pěst ve které je zabodnutý nůž.
,, To je krásný. "
,,Líbí se ti? "
Přikývla jsem. ,, Jo líbí. "

Uriah mě doprovodil domů. Rozloučili jsme se a já vešla dovnitř. Byl to skvělý den. Je tak milý a krásný a je mi s ním tak dobře.