Divergence - Jiný zachránce

Útok

,,Překvapení!!! " uslyšela jsem.
Poznala jsem postavy které u nás byli. První, kdo mi padl do očí byla Mandy. Byl tam i Henry, Mark, Lynn, Marlenne a další přátelé. Uriah vešel do dveří hned za mnou.
,,Všechno nejlepší. " pošeptal mi do ucha. ,,Až budeš hotová tak přijď do svého pokoje. "
Přikývla jsem a on mezi tím odešel. Mandy už mě šla obejmout.
,,Všechno nejlepší. Konečně ti je patnáct. " řekla hned když ke mně přišla.
,,Díky za to všechno. "
,,To nic nebylo. Něco pro tebe mám." Dala mi krabičku ovázanou černou mašlí.
,,Už prosimtě neděkuj a otevři to. "
Rozesmála jsem se. Zatáhla jsem za mašli a otevřela krabičku.
,,To je nádherný. " pochválila jsem její dárek. Je to náhrdelník s polovinou srdíčka.
,,Já mám druhou polovinu. " vytáhla Mandy svůj náhrdelník. ,,Jsem ráda, že se ti líbí."

Šla jsem za každým a promluvila si s ním. Dostala jsem další dárky. Když si mě Mandy nevšimla, nenápadně jsem se vytratila. Vešla jsem do svého pokoje. Uriah už tam na mě čekal a když jsem vešla celý se rozzářil. Obejmul mě jako kdyby mě neviděl několik let, ale doopravdy jsme se viděli tak před čtvrt hodinou.
,,Jestli pro mě máš dárek tak ho nechci ani vidět. " řekla jsem mu protože už všech dárků mám opravdu dost.
,,Né zatím ne. " odpověděl se smíchem.
Co myslel tím zatím? 
,,Les? " zeptal se mě.
Celou dobu jsem měla hlavu ponořenou do jeho hrudi a teď jsem se mu hluboce zadíval do očí. Je to můj nejlepší kamarád možná víc než to. Nevím, jestli cítí něco podobného jako já. Naklonil se blíž ke mně. Poté se jeho rty dotkly mých. Jsou tak teplé a plné. Je to tak příjemné, že vůbec nechci aby tento okamžik skončil.

Včera jsem měla oslavu narozenin, kterou mi uspořádala Mandy. Byla dokonalá a každým okamžikem se ještě zlepšovala. Pořád jsem byla z našeho prvního polibku s Uriahem úplně mimo a ještě aby toho nebylo málo, tak s ní jdu ven. Dnes máme volno, tak hned po obědě mám na něho čekat v jídelně. Odnesla jsem zbytky a čekala u vchodu, po asi půl minutě přišel, chytil mě za ruku a vedl mě pryč.
,,Kam půjdeme? " zeptala jsem se ho
,,Uvidíš. "
Mezitím, co jsme si povídali, mířili jsme k tetovacímu salónu.
,,Co máš v úmyslu tady dělat? "
,,To, co se tu normálně dělá. " zasmál se nad mou otázkou.
Oba dva jsme se dali do smíchu a pomalu se přibližovali. Vešli jsme dovnitř a on mě vedl rovnou ke stojanu s obrázky. Když jsme k němu přišli natáhl ruku a popadl jeden.
Byl to ten, na který jsme se spolu už dívali.
,,Tohle je můj dárek pro tebe. " řekl mi a podal mi obrázek tetování.
,,Děkuji moc." odpověděla jsem mu. Šli jsme společně k lehátku. Byla jsem trochu nervózní, ještě nemám žádné tetování. Uriah mě vzal za ruku a propletly jsme si prsty. Trochu mě to uklidnilo.
,,Budeme mít oba stejné. " pošeptal mi do ucha.
,,Vážně? " vyhrkla jsem ze sebe.
Přikývl.
Posadila jsem se na lehátko a Tori si obrázek prohlížela.
,,Kam ho chceš? " zeptala se Tori.
,,Na předloktí. " řekla jsem a vyhrnula si rukáv na levé ruce.
Uriah šel hned po mně a tetování si nechal udělat na stejném místě.
Tori odvedla skvělou práci, vypadalo to nádherně.
Najednou se u nás objevil Peter.
,, Les, musíš se mnou. " vyhrkl ze sebe.
,,Co se děje? " nechápala jsem.
,,Na to není čas. " 

Běžela jsem za bratrem a Uriah se mnou. Najednou jsme doběhli k našemu bytu, kde byly rozražené dveře. Všude byla krev a u sedačky ošetřovatelé. Prošla jsem k nim a viděla, jak nakládají tátu na nosítka. Byl v bezvědomí, myslím, že ani neví, co se stalo. Otočili ho na břicho a spatřila jsem nůž zabodnutý v jeho zádech.
,, Udělejte místo prosím! " okřikla mě ošetřovatelka.
Peter mě musel odtáhnout. Stála jsem ohromena tím, co se stalo. Nemůžu přece přijít i o otce. Když tátu odnášeli, prohlížela jsem si ten nůž. Přišel mi povědomí. Chtěla jsem se na něj podívat, ale nemohla jsem se k němu dostat. Najednou mi tekly slzy po obličeji. Rychle jsem je otřela. Teď si nemohu dovolit brečet.

Další den jsem netrpělivě čekala na to, kdy mě pustí k tátovi. Mezitím se tu odehrává hotové peklo. Všichni se bojí, jelikož nikdo neví, kdo to udělal. Nikdo teď nikomu nevěří. Každý podezřívá každého.
,,Leslie? " oslovila mě doktorka. ,, Už můžeš dovnitř, ale tvůj táta se ještě nevzbudil."
Rychle jsem se nahrnula do dveří. Táta ležel na boku. Jeho záda byla obvázaná, takže nešla vidět bodná rána.
,,Jak na tom je? " zeptala jsem se doktorky.
,,Bude v pořádku, útočník nezasáhl nic důležitého, tvůj táta měl obrovské štěstí. " odpověděla mi s klidem.
Vzpomněla jsem si na nůž a hned jsem se na něj zeptala: ,,Máte ještě ten nůž, který ho zasáhl? "
,,Jistě. " řekla a tvářila se zmateně.
,,Mohla byste mi ho půjčit? " požádala jsem ji.
,,Dojdu pro něj. " otočila se a odešla z místnosti. Po chvíli se vrátila. Podala mi ubrousek a já ho vzala.
,,Už bys měla jít. " řekla a dovedla mě ke dveřím. Když jsem vyšla z místnosti, vytáhla jsem nůž z ubrousku. Zarazil se mi dech. Na noži byly vyryté moje iniciály. Ten nůž mám od mámy a ještě nedávno byl schovaný ve skříni. Někdo mi ho musel ukrást.