Avengers; New Life [2]

Prolog

Zavrtala jsem se víc do pohodlného křesla a usrkla ze své horké kávy. Najela jsem myší na další článek a pustila se do čtení.

Klaply dveře a já ostražitě zvedla hlavu od notebooku.

,,Vicky?" Zavolal nově příchozí z předsíně.

,,No?'' Odložila jsem věci ze svého klína na stolek vedle a šla se se Stevem přivítat.

Stál v chodbičce a zouval si boty. Na tváři se mu rýsoval unavený výraz. To má z toho, že byl na misi, kde mě není potřeba. Pff...

,,Unavenej?'' Natáhla jsem se k němu a vtiskla mu pusu na rty.

,,Docela,'' přikývl ,,jak si se měla celý den ty?''

,,Pohoda,'' usmála jsem se na něj ,,budeš chtít kafe?''

,,To bych moc rád.'' Kývl a vydal se rovnou do koupelny.

Otočila jsem se na podpadku a zamířila si to ke kuchyni, kde jsem nechala vařit vodu.

Páni, už je to skoro půl roku, co s ním bydlím. Když jsem se sem stěhovala , Tony odjížděl na Floridu, kde nechal postavit Pepper barák a dal si od zachraňování světa pauzu. Od té doby jsem ho neviděla. Když jsem své stěhování jednou v Avengers Toweru jen tak mimochodem zmínila, málem ho trefil šlak. Varoval mě, že Rogers je hrozný suchar a že se s ním budu nudit. Připojil se k němu dokonce i Clint, který si z toho dělal hroznou strandu.

Ach ano, Hawkeye. To už bude taky pár týdnů, co jsem si s ním nepokecala. Něco okolo dvanácti. Vzal si osobní volno a konečně zajel vyměnit podlahu v kuchyni a přemalovat pokoj pro svojí dceru.

Bruce si odjel na dovolenou neznámo kam, prý aby zase našel své ztracené sebeovládání. Nejdřív chtěl aby s ním jela i Natasha, ale ta si tady přišla důležitá a tak zůstala.

Natasha, Wanda, Vison a Sam jsou jediní, které vídám pravidelně. Když tedy nepočítám Kapitána. Jenže né vždycky máme čas si pokecat o životě a říct si, co je nového. Takový je už můj život.

,,Nad čím tak dumáš?'' Objevil se z ničeho nic vedle mě Steve.

,,Nad životem.'' Pronesla jsem poeticky a vrazila mu hrnek do rukou. ,,To si se stihl tak rychle umejt?'' Přeměřila jsem si ho nevěřícně.

,,Budeš se divit, ale jo.''

Dosedla jsem zpátky do křesílka a vedle mě se svalil i on. Vrátila jsem na svůj klín počítač a pokračovala v projíždění netu.

,,Natasha říkala, že spolu musíte zase někdy někam zajít.'' Usrkl ze svého kafe Rogers a zvědavě mi nakoukl přes rameno.

,,Jo to bychom měli.'' Kývla jsem a snažila mu hlavu odstrčit loktem.

,,Zase šmíruješ členy týmu?'' Uchechtl se, když si přečetl název.

,,Ne ne!'' Protestovala jsem a s vážnou tváří se na svého přítele obrátila. ,,Jen kotroluji, jestli jsou všichni v pohodě.''

,,Už z toho máš zlozvyk.'' Zamrmlal a vrátil svůj pohled na hrneček se srdíčky, který dostal od Tonyho k Vánocům. Musela jsem se jeho otrávenému výrazu zasmát. Jo, tenhle hrnek moc v lásce nemá.

,,Nepřestaneš s tím, co?'' Odpil si.

,,Ne, já nikdy.'' Dala jsem mu za pravdu a rozesmála se na plné kolo.

,,Však ono tě to jednou přejde.''

Ahoj,

Doufám že tu někdo z vás zůstal přes tu týdenní pauzu od ukončení první knihy. Vim, že tato kapitola je kratší, ale potřebuju uvést nějak do děje.

Dál bych asi měla oznámit, že kapitoly nebudou vycházet tak často. Zatím to nechám na jednou za týden, protože moc kapitol předepsaný nemám a pak by se mohlo stát, že přestanu psát příběh úplně... Že by mohla vycházet jedna kapča za měsíc... a to nechci.

Jak to bude o školním roce?

Pokusím se psát, nic neslibuji. Půjdu zase do vyššího ročníku a tenhle rok bude pro mě důležitý, plus sport, který hraju. Času bude málo :/.

Snad vás ale kapitola nezklamala a doufám že budete trpělivě čekat na další část, která tu bude za týden.

Vaše

Peggy♥