1. Po tolika letech

2.7K 187 17
                                    

,,Jo jasně, budu se moc těšit..." Zazpívala jsem nadšeně do mobilu a protancovala ke skříni, kterou jsem hned na to otevřela. ,,Skvělý, tak večer, pa pa." Přerušila jsem hovor a Samsung pohodila na postel. ,,To. Je. Dokonalý!" Vyskočila jsem do vzduchu a prohrábla si šatník. ,,Boží, boží, bó-žííí!" Notovala jsem cestou do kuchyně, kde se na mě při vstupu zmateně otočil Steve se zvednutým obočím, nejspíš překvapen mou náhlou změnou nálad. Když jsem totiž zalézala do ložnice, byla jsem nakrklá ze zrušení jednoho televizního programu... Dejme tomu, že se mě snažil uklidnit, když jsem se na plazmovou televizi rozkřičela, ať jde do hajzlu. Nemá to se mnou lehký... 

,,Co se děje?" Zeptal se opatrně, jako by se bál, že znovu vyjedu a tentokrát to nebude na tu černou bednu u okna.  

,,Dneska jdu na večeři," usmála jsem se, jak to vyznělo mi došlo, až když se blonďák zamračil ,,- se svojí kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla." Dodala jsem rychle.

V obličeji mého přítele se mihlo pochopení, bylo mu jasné, o kom to právě mluví. Párkrát jsem se o Mellie zmínila. Hlavně když jsem si stěžovala, že žije ve Francii a mě tam ještě nepozvala... Fajn, kecám... Teda nekecám, ale nepozvala mě tak kvůli jistým důvodům. Kupovala si se svým boyem dům a rekonstruovali ho. Neměli čas zvát si tam dost náročnou návštěvu...

A teď se rozhodla navštívit svou rodinu, ve své rodné zemičce a při té příležitosti se staví tady ve Washingtonu a sejdeme se!!! Sakra vždyť já jí neviděla skoro dva roky! Jak je to možný?! 

,,Myslíš tu...Melissu?" Podrbal se ve vlasech rozpačitě Stevie, jak si nemohl vzpomenout na její jméno.

,,Jo, myslím Mellie." Přikývla jsem s úsměvem.

,,A kam zajdete?" Poposedl si na židli. 

,,Do jedné restaurace, kam jsme společně dřív chodily." 

-

,,Mám si vzít ty černý šaty, nebo tyhle tmavě modrý?" Otočila jsem se s otázkou na opírajícího se Kapitána u stěny. 

,,Nejsou úplně stejný?" Změřil si outfity v mých rukách.

Protočila jsem nad jeho nevšímavostí oči a raději mu ani neodpovídala. 

,,Nic méně, ty černý ti sluší víc." Poznamenal za mými zády.

První co mě po pronesení té věty napadlo, bylo: A kdy mě sakra v těch šatech viděl?

,,Měla jsem je tehdy na tý párty v Avengers Toweru (?) ." Rozpomněla jsem si a zářivě se na Steva usmála, byla to první společenská akce, na které jsme byli jako pár. Celý ten večer byl super, když tedy přehlédnu neustálé popichování z Clintovi strany, protáčení očí z té Starkovi, při chvílích, kdy jsem se třeba jen chytla se Stevem za ruku... Zkrátka Tony a jeho přátelství s Capem. Jo nějaký mezi nimi je, ale mají to stále trochu komplikovaný. 

,,Jo, myslím, že jo." Přikývl Rogers a otočil se k odchodu, aby mi nechal prostor na přípravu.  

Moc jsem se s tím nepárala, jen jsem na sebe navlékla ty černé šaty, nanesla si oční stíny, rty přejela leskem a vlasy si pročesala a nechala volně spadnout na záda. Nemusela jsem se vůbec přehnaně strojit, vždyť to byla kámoška z dob, kdy jsem mívala docela často kocovinu, ale chtěla jsem na to setkání po dlouhé době vypadat dobře a navíc, bylo mi jasné, že Mellie si na sobě záležet dá. 

Po půl šesté, jsem se rozloučila se Stevem, který můj vzhled okomentoval krásným a s červenajícími tvářemi vyšla do ulic. Cesta k restauraci, před kterou jsme měli v šest sraz, se nacházela asi dvacet minut cesty. Zavolala jsem si taxík a pak jen nedočkavě vyhlížela z okýnka.

Avengers; New Life [2]Kde žijí příběhy. Začni objevovat