My Airport Story

2. Spousta jídla

Spokojeně jsem do sebe soukala bagetu se sýrem a výtečnou šunkou a pokračovala v pozorování jednoho ze sexy dvojčat, kteří s námi byli v hotelu a já po nich házím očko celý týden. Všechny informace(teda spíš drby) o nich jsem pravidelně hlásila na velitelství.“ψ(｀∇´)ψ

Když spadl jeho pohled na mě s bagetou v puse, radši ho hned odvrátil. Já si z toho nic nedělala a dál se věnovala důležitějším věcem.

Někdo k nám přišel a oznamoval nám něco velmi důležitého, takže jsem samozřejmě neposlouchala a pak se vyptávala jako největší kokos. Postřehla jsem jen něco ve stylu, že zase posunuli let na 21:15.

Povzdychla jsem si a šla směr schody na záchod, ale můj plán zhatila červená páska a fakt, že se schody nehýbaly.

Otočila jsem se z cílem najít si jinou zábavu.

Zasekla jsem se, když jsem si všimla chlápka v kavárně, který na mě upínal pohled. Hleděla jsem na něj a stála jak přikovaná na místě asi tak 5 sekund.

Pak jsem pohled odvrátila a chlapa ignorovala. Přišla jsem k našemu místu a cestou jsem obdivovala zbraň zdejšího poldy. Když jsem dorazila na místo, má rodina se začala zvedat a mě zazářili očka jak postavičce z anime s naději, že se konečně něco stane.

Vydali jsme se směr odbavovací brány.

Všem nám naději na lepší život vzala informace, že se let odložil na 22:15. Všichni jsme se teda odšourali na svá místa, kde jsme se dosud kousali nudou.

Spolu s mou mámou, s kterou jsme si uložily cíl zhubnout, jsme do sebe cpaly Magnum double chocolate, když k nám přiběhl brácha a tvářil se, jako by viděl tu tlustou blonďatou ženskou s culíkama, která se mi jen hnusila na pohled, nahou. S vykulenýma očima na nás civěl a řval po celé hale: „Zase! Přeložili let, ti hajzlové!"

Koukali jsme na něj se strachem v očích, ale on pokračoval ve svém dramatickém výkladu.

„3:00!! Odlítáme ve tři."

Vypadal, že se za chvíli zblázní. Před odletem si vzal kinedryl, takže působil trošičku ospale. Zato já se v tu chvíli zvedla, oči mimo důlky a rozběhla jsem se k tabuli s informacemi o odletech.

Nevěřícně jsem sledovala tabuli a vyhledala onu osudnou informaci. Jakmile jsem to zaregistrovala, hrála mi v hlavě "písnička" fuck this shit, i'm out.

Na letišti už prakticky byli jen samí Češi, takže si člověk musel celkem dát pozor na jazyk.

Já hypnotyzovala nějaký neurčitý objekt přede mnou a vybavovala si krásné vzpomínky, které jsem v Calabrii prožila.

„Pojď, zkusíme to."

„Mami, já ale nemám ráda ryby."

„Vždyť je v tom krevetová tyčinka."

„Tak fajn, stejně jsem to vždycky chtěla zkusit."

Máma ke mě přisunula blíž talíř se sushim. Nenávistně jsem to propálila pohledem. Smrdělo to, jak kdyby kráva vyprázdnila všech svých pět žaludků. Vzala jsem to mezi palec a ukazováček, celkem jsem se toho štitila. Cinkli jsme si a s odporem jsme to do sebe hodili.

Krevetovou tyčinku jsem prakticky necítila, ale ta rýže byla v něčem namočená, což ji dělalo ještě odpornější. Zalila jsem to litrem fanty a snažila jsem se to v sobě udržet.