My Airport Story

5. Odlet??

Když se nás ta lady za pultem zeptala:„Three packages?"
Táta ji na to odvětil:„Genau."

Já chytla děsnej výtlem stejně jako zbytek rodiny, vzhledem k jeho skvělé němčině, kterou ani neměl v plánu použít.

4:02 a my stojíme ve frontě na odbavení. Po té, co nikdo z nás kupodivu nazapípá, jdeme směr brána číslo dvě. Těsně před tím si ale většina z nás vzpomene, že se nešla vymočit.
Máma jen protočí oči a my běžíme vykonat onu potřebu.

Chci si umýt ruce, ale upřímně nemám tušení, jak se pouští voda. Zakřičím na kluky na záchodech naproti a táta jen ukáže pod umyvadlo. Je tam pedál, pedál lidi.

Běžíme rychle zpátky, protože nemám zájem tady strávit další den. Ale brácha si to neodpustí a udělá na mě Zoidbergovu chůzi, nebo spíš běh. Já se samozřejmě přidám a tak tam spolu běžíme jako dva krabi, zatímco se táta v dálce směje.

Doběhneme k bráně a pomalu se šouráme dovnitř. Vlezeme do autobusu, který nás převeze k onomu stroji. Pár fotek a než se nadám, sedím mezi dvěma blonďákama, kteří mají dost vysoké možnosti na mě hodit šavli.

A tak čekáme a čekáme.

Po desíti minutách stále čekáme. Začínám z toho být nervózní.

Dobře, sedíme tu tak nejmíň půl hodiny a porád nic. Tohle mě fakt nebaví.

Nakonec se vymluví na nějaký doklady a v 5:00 odlétáme, plánovaný odlet byl v 3:00.

Upřímně, měla jsem z toho bobky. Když se letadlo rozjíždělo, trochu to drncalo a blikaly světla v chodbě.

Z letu si nevybavuji krásný východ slunce nebo přistání, jelikož celou dobu jsem byla v Limbu.

Byla mi neskutečná kosa. Tak přece jenom, shortky a tričko s krátkým rukávem v šestnácti stupních není zrovna ideální.

Když jsme po nějaké době získali naše zavazadla, vydali jsme se najít taxíka, který nás hodí na parkoviště. Když jsme jeli kolem letiště, viděli jsme to letadlo, jak ho dodtahují někam pryč. Řidič říkal, že nás viděl přistávat a to letadlo prý letělo děsně pomalu.

Vůbec mě nehrozí představa, že se to mohlo kdykoliv zřítit a my natáhnout bačkory.

Příště radši pojedu k ledovýmu Baltu, protože do letadla nějakou dobu nevlezu.

Das Ende