Kolem třetí hodiny ráno se objevila posádka z původního letadla. Nakonec to dopadlo tak, že dotáhli novou součástku nejspíš přímo z Boeingu a teď to tak hodinu budou opravovat.
Následovaly omluvy a výmluvy od pilota, na který nikdo neměl náladu.
Čtvrt hodiny tu sedíme a snažíme se nezbláznit, což mi moc nejde, jelikož ležím pod drahým bílým Porschem a leštím mu výfuk.
S bráchou se rozhodneme dát si nutella&go. Sedíme na kovových lavicích a poklidně mlsáme čokoládový krém.
Pinďa, doposud ležící na klíně své mamky, se zničehonic zvedne a začne o sebe třít rukama. Všichni na ni zmateně hledíme a sledujeme ji.
Má zavřené oči. To si uvědomíme, že je náměsíčná a začneme se potichu chechtat.
Při mnutí rukou ještě žvýká žvýkačku, se kterou v puse usnula. Toto opakuje tak 2 minuty. Pak se ji její mamka snaží přimět žvejku vyplivnout a to Pinďu probudí.
Svýma hnědýma očkama na nás rozespale kouká a my se snažíme zamaskovat smích. Pinďa si nás ale nijak nevšímá a upadá znovu do říše snů.
Já vlezu zpět k autu a pokouším se o to samé, ale mě se tak nedaří.
Vzhledem k psaní tohoto příběhu se mi rychle vybíjí mobil a já znovu stojím u nabíječky, vedle které sedí ten kluk, co mi radil nežužlat dál to lízatko, co atentátovalo mého bratra.
Z kapsi vytáhnu, nečekaně, lízátko, tentokrát colový.
Vzhledem k mé únavě použiju jen zuby na otevření a úspěšně. Mobil se mi nabije tak o 4%, když mě vyleká hlášení. Nadskočím, ale napjatě poslouchám.
Je čas.
Rodina se ke mě nahrne a spěcháme k odbavovacím branám.
Zase čekáme ve frontě, ale tentokrát to vyjde. Táta mi řekne, že brácha něco mumlal z únavy. Když jsem byla u nabíječky, lehl si podle mého vzoru pod auto, ale když ho rodiče pobízeli, aby vylezl, odvětil:„To auto si začalo."
ČTEŠ
My Airport Story
Short StoryCo uděláte, když vám odloží let asi o půl dne kvůli technickému problému? Samozřejmě, píšete si s kamarády, jíte nebo hrajete hry. Já popsala celkem zajímavý děj na letišti do "knížečky". P.S.: -fotky jsem vážně nafotila na tom letišti -podle skuteč...
