Hrdinové Olympu- Poseidonovo Poselství

9. kapitola: BROOKLYN

Když se Brooklyn rozloučila s Andrewem, zamířila z pavilonu k amfiteátru, kde na ni už čekal celý tým.

,,Zdravím všechny, teď a tady. Nekoukejte na mé vnady. Tak to tady dořešíme, červený tým porazíme." Chvilku na ni všichni koukali, jakoby spadla z višně. Jako první se vzpamatovala Hannah Cooper, které hned došlo, proč Brooklyn tak divně mluví.

,,No myslím, že Brooklyn určitě chtěla říct, že se těší na hru," mrkla na ni Hannah. Brooklyn jen kývla a pokynula Hannah, aby ji pomohla se vyjádřit a vysvětlit plán. Díky skvělé spolupráci s Hannah, to šlo jako po másle. Vysvětlili všem, kde budou připraveni, kde budou hlídat a tak. Trvalo jim to necelou hodinu. Pak je Brooklyn s Hannah rozpustili.

,,Jdeš teď do srubu, Brook?" zeptala se Hannah, když všichni odešli.

Brooklyn naznačila rukama a hlavou, že ano a jestli nepůjde s ní.

,,Jasně."

Vrazily ke srubu číslo 3. Cestou pozdravili Misaki, která šla právě do Hlavní budovy. Po chvíli zas viděli skupinku Afrodítiných děti jak jde k Hlavní budově taky. Když tam uviděli jít i Caroline Huntmanovou a Joea Abela, dva z dětí Arese, už to Brooklyn připadalo zvláštní. Nic ale neříkala. Došly až do Poseidonova srubu. Vešly dovnitř a Brooklyn se okamžitě svalila na postel. Hannah si sedla na jednu z neobydlených.

,,Tady jsem vždycky tak ráda," vzdychla Hannah.

,,To si tady ještě nebyla sama," řekla otráveně Brooklyn. Ani si neuvědomila, že mluví normálně.

,,No jo no."

,,Alespoň, že tu mám ty fotky," řekla Brooklyn a rozhlédla se po místnosti vyzdobené jen fotkami.

Pak si vzpomněla, co chtěla ještě dnes udělat: ,,Dojdu za Orionem a nechám si vytisknout fotku. Jdeš taky?"

,,Ehm, Nó, já..."

,,Neboj, nic na tebe zkoušet nebude, to bych mu nedovolila a navíc, každej tu ví, že už máš svého obdivovatele."

"Cože? To teda nemám. Nechceš s tou fotkou počkat? Zajdem tam po večeři."

,,No tak jo," řekla Brooklyn a posadila se na postel vedle Hannah.

,,Kreslila si dnes něco? Ráda bych se podívala."

,,Jo jasně," řekla Brooklyn, došla ke svému nočnímu stolku, kde ležel její skicák a podala ho Hannah.

,,Prohlédnu si všechny tvoje skici, vždy se na ně ráda podívám," vzala skicák a otevřela ho. Jako první byl západ slunce nad Long Islandem, kreslený na začátku října. Brooklyn pokreslila tak jeden skicák za měsíc. A tenhle začala přesně prvního října. Další byl obrázek stromových nymf, jak tančí na mýtince v lese. Pak skica Hannah, jak jí pečené brambory. A několik dalších skic různých činností, různých kamarádů. Až se Hannah dostala na poslední: obrázek spícího Andrewa z dnešního poledne.

,,Páni, ten se povedl. Asi jako všechny ostatní, ale tohle je fakt úžasné," chválila ji Hannah.

,,Díky, taky se mi tahle líbí. Tu jsem kreslila dnes."

,,Fakt?"

,,Jo, někdy o půl jedné. Andrew tu usnul."

Dřív, než si Brooklyn stačila uvědomit, že už nemluví ve verších, rozletěly se dveře. Dovnitř vtrhl objekt jejich konverzace a vypadal velice vyděšeně.

Brooklyn se okamžitě zvedla a zamířila k němu. ,,Co se děje?" zajímala se.

,,Pojď rychle se mnou. Savanna!" řekl, chytl Brooklyn za ruku a táhl ji směrem k Hlavní budově.